Slova svatého evangelia podle Jana
Ježíš řekl Nikodémovi: „Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.“ (Jan 3,13 – 17)

Jedním z nejváženějších povolání dnešní doby jsou ti, kteří zachraňují životy – záchranáři. Jejich povolání je vždy spojeno s nasazením vlastního života. V prvním čtení (Nm 21, 4–9) jsme slyšeli zprávu o Mojžíšovi, který byl také záchranářem celého Izraelského národa. Lidé k němu volají: „Modli se, aby nás Hospodin zachránil.” Poslechl je a Hospodin zachraňuje lidi skrze modlitbu jednoho člověka – Mojžíše a skrze poslušnost: podívej se na měděného hada na kůlu. Had byl předobrazem Božího Syna, který byl poslušný až k smrti a to k smrti na kříži. Proto v každém katolickém kostele je v centru pozornosti kříž nad oltářem nebo blízko u oltáře, kde se zpřítomňuje Kristova oběť, kterou nás Otec skrze Syna v Duchu Svatém zachránil a stále zachraňuje!
Bylo by dobré připomenout v této souvislosti, jak máme mši svatou prožívat. Na prvním místě je třeba připomenout, že je to největší poklad, který Bůh člověku dává. Je nutné, abychom žili podle moudrého přísloví: „Kdo správně rozlišuje, ten správně žije.” A toto správné rozlišování může přijít jen od Boha – skrze dary Ducha Svatého. Mše svatá je poklad a na přijetí tohoto pokladu je nutné se dobře připravit. Připomeňme si to v několika bodech.
1. Eucharistický půst – jednu hodinu před svatým přijímáním nesmím nic jíst a pít – kromě vody. Dodržujeme ho z úcty k Pánu Ježíši a také proto, abychom rozlišili pokrm pozemský a nebeský.
2. Přijít na mši svatou včas – nejlépe a nejpozději pět minut před jejím začátkem – tak jako před příjezdem autobusu nebo při příchodu k zubaři. Ti, kdo slouží by měli přijít ještě dříve.
3. Při příchodu do kostela si připomenu svůj svatý křest ponořím svou ruku do požehnané vody a přežehnám se znamením svatého kříže a v duchu říkám: Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
4. Pokleknutím směrem ke svatostánku uctivě pozdravím Pána Ježíše..
5. Vezmu si kancionál – pokud jsem si nepřinesl svůj – abych se mohl spojit s ostatními v modlitbě. Do ní vložím všechny své chvály, děkování a prosby. Toto všechno Pán Ježíš přijme a promění.
Tato příprava slouží k tomu, abych přijal vědomě od Pána Boha poklad a plody, které vyrostly na stromu života, kterým byl, je a bude Kristův svatý kříž.
Závěrečné povzdychnutí skrze palčivé otázky, které souvisí se současným stavem – člověka, církve a světa. Proč tolik katolíků chybí v kostele na nedělní mši svaté? Kolik je těch, kteří jsou na nedělní mši svaté z pouhé povinnosti, strachu nebo aby měli doma klid – naproti tomu, kolik je zde těch, kteří jsou zde z lásky k Bohu a Kristově církvi? Do které skupiny patřím? Na tyto otázky – ve velké většině – dává pravdivou odpověď účast na mši svaté ve všední den. Pamatujeme na to, že velikost a bohatství tohoto pokladu je stejné, ať je v neděli nebo ve všední den. A náš vztah ke Svatému kříži, který dnes uctíváme, může pramenit ze starobylé střelné modlitby: Pozdraven buď svatý kříž, na němž zemřel Pán Ježíš, pozdravuj ho duše má, abys byla spasena.
Všemohoucí Otče, děkujeme za svatý kříž a oběť Pána Ježíše, kterou za nás na něm přinesl. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o to, abychom si vážili každé mše svaté, při které je znovu zpřítomňuješ smrt a zmrtvýchvstání Pána Ježíše – ať se na ni dobře připravujeme, dobře ji prožíváme a zbytečně žádnou nevynecháme. Skrze Krista našeho Pána. Amen.