Slova svatého evangelia podle Lukáše:
Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena, jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám, a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Jen málo je třeba, ano jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme.“ (Lk 10, 38– 42)
Abrahám prožívá dobu největšího denního parna. Uvidí tři muže. Vítá je a dělá vše pro uspokojení jejich potřeb (Gn 18,1–10). Sám měl bohatou zkušenost s tím, co potřebuje člověk na cestě. Zve je do svého stanu, dává jim vodu na umytí, nabízí jim odpočinek, chléb, zabíjí tele, nabízí mléko. A ještě k této práci vybízí Sáru. O jejím nadšení pro naplnění potřeb pocestných – na základě zkušenosti – je možné vážně pochybovat. Stačí se podívat kolem sebe – ve velkém se to týká utečenců a v malém ochoty přijmout do svých domovů pěší poutníky na jednu noc.
Abrahám dostává příslib naplnění Hospodinova slibu: „Do roka bude mít tvá žena Sára syna.“ On tomu věří, Sára se tomu směje – ví své.
A zde přichází první otázka: Věřím Bohu (Abrahám), nebo vím své (Sára)? Pamatuj na to, že zázraky se většinou dějí na základě víry!
Slova odpovědi žalmu „Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku“ (Ž 15) mě vedou k další otázce: Jak často přicházím a kolik svého času, pokud vůbec nějaký, prožívám svatostánkem? Jako Marie – klečím u Ježíšových nohou a naslouchám jeho slovům? Není toto velmi důležitá potřeba člověka?
Marta si dělá starosti s naplněním tělesných potřeb vzácného hosta. Kolik starostí, kolik práce! Její srdce při pohledu na Marii – klečící a naslouchající – se naplní soudem. Odsoudí svou línou sestru a ještě poroučí Ježíšovi, co má říkat, co má dělat.
Jen málo je třeba, říká Mistr a Pán. Žijeme v době, kdy většina lidí – a to i těch, kteří v neděli navštěvují bohoslužby – se soustředí jen na naplňování tělesných potřeb. Svých a svých nejbližších. Na druhé straně – například jak se naplňuje jedna ze základních potřeb dítěte, mít svého otce a svou matku. Nebo jak se mnozí chovají k domácím zvířatům a ke svým nejbližším!
Jak může dojít k nápravě tohoto neradostného a člověku škodícího stavu?
Nedávno jsem slyšel tuto moudrost: „Svaté je velmi snadné obdivovat, velmi těžké následovat.“ 9. července měla svátek svatá Veronika Giuliani, která žila v 18. století. V dětství byla svéhlavá a prchlivá, ale zároveň velmi brzy začala žít s vědomím Boží přítomnosti. Již tříletá hovořila s Ježíšem a Pannou Marií. Žila snahou o zbožnost a častou modlitbou: „O nejmilejší Ježíši, miluji tě! Pouč mě, co mám činit?“ Pokud chceme znát a naplňovat skutečné potřeby člověka, ptejme se na začátku každého dne – „Pane Ježíši, co mám dělat?“
Všemohoucí Otče, děkujeme za příklady svatých – Abraháma, Sáry, Marie, Marty, Veroniky při naplňování skutečných potřeb člověka. Vyslyš nás, když prosíme v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých o to, abychom tyto potřeby – naplněni VÍROU, NADĚJÍ A LÁSKOU – podle tvé svaté vůle naplňovali. Skrze Krista našeho Pána. Amen.