V křesťanském prostředí jsou velmi časté negativní názory na Pirátskou stranu. Toto je moje kopí zlomené za piráty. Myslím, že bychom neměli bychom soudit podle povrchního zdání. Piráti jsou mladí a jistě v lecčems podléhají silným negativním módním trendům – ale nejsou v tom vlastně horší než jiné strany. Jsou však upřímní. Mají opravdovou vůli sloužit společnosti, tak silnou, jak jsem to ani nezahlédl u nikoho jiného...
Zdá se, že rasismus je jedno z témat letošního roku… Překvapuje mě, jak živá je mezi mými českými spoluobčany debata o černoších; dostal jsem k tomu z různých stran množství velmi ošklivých textů. Běžná komunikační strategie je taková: řekne se „Já nejsem žádný rasista, ale“– a pak následuje tvrdě rasistický výrok...
Když uvidím obrovský baner s tváří Milady Horákové a nápisem ZAVRAŽDĚNA KOMUNISTY – má první, spontánní reakce je, že se leknu: To ne, tohle se přece nesmí, komunisti se budou mstít! Tak mne ovlivnily roky vlády KSČ...
Pokud jde o historii, myslím, že všechny národy žijí ve lži – někdo víc, někdo míň a někdo docela. Snad jen s výjimkou Německa, které nezavírá oči před svou strašlivou minulostí, a dokonce vyhledává ve svých dějinách další, dosud nezdůrazňovaná temná místa (například v historii německého kolonialismu v 19. století), aby je šéfka vlády mohla oficiálně odsoudit a omluvit se. Jinak se všechny národy tváří, že byly lepší, než byly, a učí tak i děti; zločiny, ale i trapné prohry ve svých dějinách se snaží ignorovat. Případně z nich obviňovat někoho jiného...
Jak uctíváme Nejsvětější Srdce Ježíšovo, jehož slavnost dnes slavíme? Učitelkou nám může být sestra Celina Palinská z Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže, rodačka ze Slezské Ostravy (žila v letech 1901–1986) – veliká, a přece téměř neznámá, nekanonizovaná světice. Svůj život v naší zemi prožila v lásce, modlitbě, oběti – a v práci: celý život opravovala nemocniční prádlo...
Nikdo nahlas neřekne: Jsem rasista (ani ten, kdo skutečně rasista je). A přitom alespoň malý kousek rasisty zůstává jako jakési temné dědictví myslím v každém z nás... Ze současné vlny odporu proti rasismu ve Spojených státech amerických mám proto radost. Je samozřejmě úplně bláznivé psát na podstavec pomníku Winstona Churchilla BLACK LIVES MATTER, jako by Churchill vraždil černochy. Ale nepochopitelné pro mě je, že ve Spojených státech dodnes stojí na vysokých podstavcích sochy velitelů z občanské války, kteří bojovali za zachování otroctví.
Město Minneapolis, o kterém se začalo mluvit v celém světě po smrtelném incidentu, který rozpoutal současnou vlnu odporu proti rasismu, jistě nepatří mezi největší centra USA, ale malé město to také zrovna není. Z našeho hlediska je tam všechno velké, i příjezd do města je dost impozantní; dálniční síť je velkorysejší než v Kanadě. Minnesota má prý druhou největší návštěvnost kulturních akci po New Yorku...
