Pán Ježíš často hovořil velice kriticky o různých lidech, přesněji řečeno – o různých skupinách lidí. Hovořil vždycky tak, aby se poznali – a mohli se nad sebou zamyslet a obrátit se, ale nikdy ne adresně: záleželo mu na tom, aby nikoho svým slovem nezranil...
Amerika byla, dokud u nás vládli komunisti, předmětem naprosto soustavné a co nejzuřivější a co nejprolhanější, nenávisti plné propagandistické kampaně. Ta nezůstala bez výsledků: my, kteří jsme nespravedlivým totalitním režimem trpěli, jsme si Ameriku idealizovali, a ti, kdo se, ani v duchu, ani ve svých myslích, násilí totalitního režimu nebránili, přijímali tuto propagandu více či méně za svou...
Když se řekne „parlamentní vyšetřovací komise“, nemá to slovní spojení myslím příliš dobrý zvuk: každý okamžitě dodá, že ještě žádná parlamentní komise nikdy nic nevyšetřila. O to víc překvapila závěrečná zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k otázce privatizace OKD...
Rozhodně ne nekrolog – nejsem hudební kritik. Ale také ne vyvážený soud. Pokud soud, tak nevyvážený a jak jen možno omylný a mylný. Když slyším, že premiér, sám nevěřící, navrhl jako místo pohřbu zpěváka katedrálu svatého Víta, musím stále myslet na to, co řekl polský novinář Mariusz Szczygieł: „Karel Gott je sacrum v desakralizované společnosti.“ Když režisérka Helena Třeštíková hledala pro svůj časosběrný dokument o třech generacích jedné rodiny nějaký spojovací moment, zvolila Karla Gotta; ať bylo jak bylo, ať vládl jakýkoli režim, vždy tu byl Karel Gott a zpíval...
Občas se dočítáme, a už je to téměř na sto procent nuda, výsledky všelijakých průzkumů o tom, jak lidé důvěřují různým institucím. A různí komentátoři pak lehce trnou nad relativně nízkými čísly, jak málo procent lidí prý důvěřuje vládě, sněmovně, Senátu, starostům (jako by bylo množné naházet všech více než šest tisíc českých starostů do jediného pytle!), policii, soudcům, tanečníkům, hercům, malířům, uzenářům – ne, malířům a uzenářům ne. Ani zpěvákům a hercům – i když to by bylo více na místě.
Můj kamarád Venca Vitásek napsal moc dobrý dopis generálnímu tajemníkovi OSN. Praštil se přes kapsu a nechal si dopis přeložit od profesionální agentury. Pravda je, že z New Yorku mu zdvořile odpověděli, ale ani slovo k tomu, co můj kamarád Venca Vitásek navrhoval velmi naléhavě, totiž že je ochoten promluvit na světovém summitu ke klimatické změně...
Na Malé Straně v Praze, vedle hromady dalších práporů, vlaje i modrá vlajka Republiky Kosovo. Česká republika uznala Kosovo jako nezávislý stát už v květnu 2008, tři měsíce po jednostranném vyhlášení kosovské nezávislosti na Srbsku. Současný prezident však nepřijal od velvyslance Kosova jeho pověřovací listiny a nepodepsal jmenování českého velvyslance pro Kosovo.
