V sobotu 19. srpna 2017 uspořádala vláda Pákistánské islámské republiky státní pohřeb katolické řeholní sestře Ruth Pfau, která v zemi vybudovala na sto padesát leprosárií a získávala pro ně prostředky na Západě. V roce 1980 byla jmenována pákistánskou národní poradkyní pro otázky lepry a tuberkulózy v hodnosti státního sekretáře – a to jako žena a křesťanka v zemi, kde islám je státní náboženství...
Trápí mě, když vidím, jak nerada se většina české společnosti vyrovnává s děsivým dědictvím komunismu. Ovšem co je to proti USA! Jako by teprve dnes, 155 let po zrušení zločinu otroctví, začínaly definitivně účtovat s érou otrokářství. Teprve dnes se odstraňují desítky pomníků mužů, kteří bojovali za právo vlastnit jinou lidskou bytost jako nástroj...
Rozumíme tomu, co se děje ve Venezuele? Diktátorů rozličného tvaru, způsobu a velkosti je na světě stále ještě mnoho – ale venezuelský Nicolás Maduro se od nich přece jen liší. Papouškuje staré komunistické fráze a řídí se ideologií, podle níž je nepřítelem každý, kdo je jen trochu bohatší, každý podnikatel anebo obchodník...
Ze všech podvodů, podrazů a podezření, a že jich není málo, které se lepí na jméno Andreje Babiše, má právě kauza Čapí hnízdo největší potenciál přimět k zamyšlení nemyslící část voličů: multimiliardář, který v důsledku nějakých čachrů, a je teď jedno jakých, dokázal čerpat dotaci pro malé a střední podniky – to věru není případ slušného člověka ani zastánce nás, slabých a bezmocných. Ať už soud anebo vyšetřování dopadne jakkoli.
Dne 8. srpna 2017 prezident USA překročil silnou červenou čáru: ještě nikdy hlava největší, stále ještě demokratické jaderné mocnosti nevyhrožovala, že rozpoutá termojadernou válku. Ve svém Trump National Golf Clubu v Bedminsteru ve státě New Jersey Trump poněkud apokalypticky prohlásil, že pokud bude KLDR Spojeným státům i nadále vyhrožovat, tak bude čelit „ohnivé zlobě, jakou svět ještě neviděl“...
„Ježíš nikdy nezklame“ – pro skutečně věřícího člověka je tato, jistě velmi zbožně znějící, věta ve skutečnosti téměř bez obsahu. Jak by nás mohl Pán Ježíš zklamat? A čím by nás zklamal? A proč by to dělal? Jinak, lidsky řečeno, nic není jednoduššího než druhého člověka zklamat: něco slíbit, a neuvést to ve skutek, mít nějakou, důležitou, povinnost – a tu nesplnit, vyvolat nějaké očekávání – a zůstat daleko za ním...
„Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus,“ říká nám svatý Pavel. Máme opustit zaměstnání a chodit se skupinou přátel po krajině? Je nám jasné, že toto ne, že máme následovat Ježíše způsobem, který odpovídá naší situaci a naší době. Máme se na to ptát, máme všechna svá rozhodnutí činit s Ježíšem, to je nám, pokud jsme aktivní křesťané, rovněž jasné. Ale rozdíl mezi reálným životem Ježíšovým a tím naším, je tak velkiý... Jaký zvolit první krok?
