Aktuálně

Užhorod spojuje československou architekturu první republiky se šedivými stavbami komunistické éry. Bylo to jediné město, kde jsme si mohli dovolit taxi, starého mercedesa ze sedmdesátých let. Dovezl nás do hotelu Praha, jehož ceny za noc s vydatnou snídaní se pohybovaly pod cenou obědového menu u nás. Moje cesty přes hranice u nevelkého města Užhorodu byly dvě, stejně jako jsou dva pruhy ukrajinské vlajky...

Žijeme v době, kdy se stává realitou jedna noční můra za druhou. Co jiného než můra je, vyzve-li prezident USA své stoupence k útoku na zákonodárný sbor („Vezměte si zpátky svoji zemi!“) – a ti proniknou do Kapitolu, přeruší schůzi obou komor Kongresu, vytloukají okna, rozbíjejí zařízení v kancelářích zákonodárců a občas si někdo z nich vyfotí seflíčko, jak sedí v křesle senátora, aby měl památku své pro děti?

Hra a vzájemné vyvažování politických sil u nás přece jen ještě existuje. Ani prezident Zeman neprosadí úplně všechno. Daňový balíček se zrušením takzvané superhrubé mzdy lánský pán nepodepsal – ale ani nevetoval, to ovšem tak nemotorně, že vzniky právní pochybnosti, jestli jej, jaksi nechtěně, přece jenom nevetoval...

Co je to Evropská unie? Stát? „Superstát“? Federace? Nic z toho, z právního hlediska, a přece se chová jako všechno toto dohrormady. Ovšem nedůsledně...

„Bůh nás zachrání z rukou všech, kdo nás nenávidí, to jest vysvobodí od veškerého ducha hříchu.“ Aha, já už jsem myslel, že jde o naše fyzické nepřátele. Každý den se říká tato věta v breviáři – „zachránil nás od nepřátel, z rukou všech, kdo nás nenávidí“ (Lk 1, 71), je to Zachariášův chvalozpěv – a já si vždycky představím živé lidi, kterých se obávám...

Jsem tak starý, že jsem ještě zažil vyznání hříchů na začátku předkoncilní latinské liturgie, modlil se je potichu u oltáře kněz a jménem lidu ministrant. Současné vyjádření lítosti na začátku mše svaté je stručnější, v dialogu s knězem se je modlíme všichni a je i určitý prostor pro improvizaci...