Aktuálně

První signál, že je s výše popsaným záměrem něco v nepořádku, byl vyslán v pondělí. Zatímco v ranních hodinách se index rizika zvýšil na 67 bodů, což odpovídá stávajícímu čtvrtému stupni, již odpoledne se snížil na hodnotu 57, na úroveň stupně třetího. Změna byla dodatečně zdůvodněna započítáním antigenních testů, které jsou sice v případě pozitivního výsledku ověřovány přesnějšími PCR testy, ale dosud do systémových dat zařazeny nebyly...

Asi aby nás poněkud odškodnila za koronavirus, připravila nám příroda nádherný podzim. Sluníčko, modrá obloha – a jelikož je pořád ještě zelená tráva, člověk by na chvíli snadno podlehl dojmu, že je jaro. Situaci kolem čínské chřipky se snažím moc nesledovat. Vždycky jen juknu, co nám zase zakázali a povolili. Vládní opatření vlády jsou leckdy velice diskutabilní a ne vždy řízená ohledy epidemiologickými. Spíše jako by se snažili zničit i drobné a soukromé podnikání a ukousnout nám další kus našeho soukromí a naší samostatnosti. Ale vyrojily se podzimní druhy hub!

Je 23. listopadu, ale nikdo ještě neví, jaké budeme platit v příštím roce daně. Ani občané, ani podnikatelé, ani poslanci, ani premiér, ani ministryně financí, nikdo to neví… Kolik je na světě rozvojových republik, kde je taková situace? Ovšem nejsou jen rozpočty států, je i velké dílo v sedmiletém rámci, Mount Everest kompromisů, rozpočet Evropské unie; ten taky není schválen. Momentálně je zablokován vetem Polska a Maďarska. Polsko se zbláznilo: právě země, která má být podle nového rozpočtu EU největším příjemcem, rozpočet blokuje...

Dny jsou stále kratší a udržet si výdrž je těžší a těžší. Ráno v osm se ze tří místností ozve: „Dobré ráno…“ To se každé z dětí připojuje k online výuce. U prvňáka sedím (z boku, takže mě na obrazovce není vidět a můžu dopít ranní čaj) a podám tu vystříhaná písmenka, tu sešit, pomůžu najít stránku ve slabikáři nebo v matematice...

Po dlouhé době vyrážím ke zpovědi do bývalého premonstrátského kláštera. Snad bych tam měl dostat i přijímání. Po dvou měsících můžu delší dobu spočinout v kostele a modlit se. Když chci odejít, neboť nikdo s eucharistií nepřichází, zastavujeme mě venku nějaký muž. Jestli chci k přijímání, musím k paní kostelnici. Den se rozjasňuje...

Milý Otče, posílám odpověď na Vaši otázku, jak si představujeme nebe. Já si ani nepředstavuju, jak to v nebi vypadá, ale spíš jaká je tam nálada, jaké tam panují poměry. Že tam nebude nemoc, smrt, zlo, to je logické. Ale já se těším taky na to, že v nebi se nic nepokazí. Už nikdy se tam nic nezkazí a nezvrhne. Už se tam nebude opakovat pád andělů a hřích Adamův...