Bomby explodovaly v den největšího křesťanského svátku v katolických kostelích a v luxusních mezinárodních hotelích (tak luxusních, že nebývají cílem turistů z naší země) a následně zasáhly dva atentáty ještě vyšetřující policejní orgány. Není těžké usoudit, zatím jen spekulativně, co mohlo spojovat dvě na první pohled tak rozdílná prostředí, jako jsou hotely a kostely.
Neděle ráno ve městě: několik samotářů míří do práce, mírně živo je jenom kolem nádraží a v historickém centru liduprázdno. I kostel je zatím prázdný, svítí jenom pár paprsků přes okno a ještě voní kadidlo po večerní slavnosti. V boční kapli, kde bývá Boží hrob, už není ležící figura, ale tabulka s nápisem: „Vstal, není tady.“
Těsně před začátkem Svatého týdne byl zveřejněn poněkud nezvyklý článek. Jedná se o poznámky Benedikta XVI. Emeritní papež se rozhodl poskytnout svůj pohled na poslední události v církvi spojené se sexuálními delikty. Text je poměrně dlouhý a také velice hutný a obsažný. Lze jej myslím zcela jednoznačně označit za text prorocký...
Naposledy u nás pršelo šestnáctého března. Přesněji řečeno to bylo naposled, kdy spadlo něco, čemu se dá déšť říkat. Podle předpovědi by mělo zapršet ve čtvrtek po Velikonocích. Snad! S výjimkou minulého týdne je krásně. V noci zlehka mrzne a ráno se probouzíme do slunečného rána. Málem jsem napsal rána svěžího, ale to by pravda nebyla. Je sucho, z polí a nezpevněných cest se práší. Tráva, běžně touto dobou bujně rostoucí, se drží při zemi. Stromy raší a nakvétají pomalu, snad díky mrazu po ránu...
Lidé hledí na požár a spontánně se modlí na ulicích. Plameny šlehají z Notre-Dame do takové výšky, že to připomíná spíš počítačovou animaci než reálné záběry. A to na začátku Svatého týdne. Člověka, a to nejen nevěřícího, nýbrž i věřícího, musí napadnout, že to je určité znamení, určitý vzkaz. Napomenutí. Probuzení...
Když se modlíme, když se modlíme upřímně (bez ohledu na to, jaká formulujeme anebo opakujeme slova), říkáme Pánu Bohu jen jedno jediné, naše srdce vyslovuje jen jedinou prosbu: Bože, Bože, prosím, uchraň mě před křížem! Ať nemusím trpět! A druhá prosba je podobná: Bože, prosím, uchraň před křížem ty, které miluju! Takové prosby jsou normální, jsou lidské, přirozené. Rozhodnutí přijmout kříž je naproti tomu nadpřirozené a člověk je není schopen učinit jenom ze své síly.
Takže: co se vlastně stalo? Velká Británie dostala od mimořádného summitu Evropské unie další čas. Může zůstat členem unie ještě půl roku, až do 31. října 2019. Ale na vlastně ten další čas? I takové vcelku seriózní médium, jako je server Hospodářských novin, hlásí: „Důvodem posunutí data brexitu je fakt, že se britští politici stále nejsou schopni domluvit, za jakých podmínek by jejich země měla z unie vystoupit.“ Ale to přece není pravda, nýbrž jasná, krystalicky čistá lež!
