Roman Prymula je 19. (slovy: devatenáctý) český ministr zdravotnictví od obnovy demokratického způsobu vládnutí... Jeho předchůdce vládl resortu necelé tři roky jako druhý nejdéle vydrživší na této horké židli… (Jaká to nestabilita oproti časům komunismu, kdy takový Josef Plojhar byl ministrem zdravotnictví děj se co děj a bez přestávky dvacet let!)
Vzpomínám si, jak mě ohromilo, když jsem jako patnáctiletý poprvé uslyšel to slovo – „Člověk je tvor futurocentrický“. Co z toho plyne? Že budoucnost je pro člověka víc, než to, co prožívá teď? Ale jde o to, na jakou budoucnost myslíme: velkou, anebo malou, logickou, nebo nelogickou, vyplývající z prognóz, anebo vítající nás radostně vzdor prognózám; hmotnou, anebo duchovní, na této zemi, nebo mimo tuto zem; vzdálenou, anebo blízkou, tak blízkou, že jakákoli jen trochu vzdálenější budoucnost je nám bláznovstvím, co je doma, to se počítá...
Ministryně financí Alena Schillerová radí obcím řešit současný výpadek příjmů úvěry. Který starosta obec zaúvěruje v situaci, ve které nemá alespoň trochu jasno v rozpočtovém výhledu? Na radnicích nezasedá vláda, která přijde a zase odejde. Mnozí starostové své obce řídí po desetiletí a budou ve své obci žít a se sousedy se potkávat i poté, co radnici opustí... Málokdo z nich bude riskovat, že na výzvu paní ministryně přivede obec do svízelné ekonomické situace.
Soudný člověk se samozřejmě snaží chránit si v čase epidemie své zdraví, i když vidí, že onemocnění není v naprosté většině případů smrtelné a mnoho nakažených je dokonce zcela bez příznaků. Ale proč riskovat zbytečně jakoukoli nemoc – a možná vážné komplikace? A proč vystavovat riziku, i když třeba jen malému, své spolubližní? A tak člověk respektuje nařízení omezující jeho shromažďovací právo a stokrát za den si sundává a zase nasazuje přes obličej ten hadr na gumičce, když nosit ho pořád je dost nepříjemné...
Miloš Vystrčil mluví o své návštěvě Tcha-wanu jako o narovnání zad. A podobně to berou i Tchajwanci: nadšení z první takto vysoké a početné státnické návštěvy od doby přijetí pekingské vlády do OSN jako zástupce jednotné Číny bylo na celém ostrově veliké a mělo mnoho podob, od udělení vysokého státního vyznamenání in memoriam iniciátorovi cesty, zesnulému předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi – až po vykoupení všech plechovek českého piva v tchajwanských supermarketech… Čínská lidová republika se ovšem nezná vzteky...
Jako z jiného světa na mne působilo místní zahradnictví. Na neoplocené, ze všech stran volně přístupné ploše jsou vyrovnány řady dnes moderních vysokých záhonů. V těch rostou mrkve, rajčata, listová zelenina, různé druhy květin. Spoustou květů se skví nedaleká skalka. Dostanete-li chuť na mrkvovou polívčičku, vlastnoručně vytáhnete mrkev v potřebném množství a do kasičky vhodíte obnos dle uvážení. Nikdo vás při tom nehlídá, jen občas potkáte zahradnici jedoucí kamsi s kolečkem. Podobně postupujete, když chcete manželku potěšit kytičkou. Jak moc se to vyplatí, neumím odhadnout, ale důvěra vás oblaží na duši...
Vše započalo reportáží České televize v pořadu Reportéři ČT ze dne 10. 6. 2019, která byla věnována životnímu příběhu židovské obyvatelky Štěpánky Mikešové, jež byla odvlečena z Lidic 2. 6. 1942 a zahynula v koncentračním táboře. Autor pořadu Marek Wolner seznámil televizní diváky s výsledky bádání historika Vojtěcha Kyncla, podle nichž k zatčení této ženy došlo na základě udání její domácí, která na útrapy z koncentračního tábora zemřela v roce 1946. Její osmaosmdesátiletá dcera toto historikovo tvrzení nepovažuje za věrohodné, opírajíc se o názor archiváře Vojtěcha Šustka, jenž se touto věcí rovněž zabýval...
