Sochař Petr Váňa se rozhodl začít stavět na pražském Staroměstském náměstí repliku mariánského sloupu, který před sto lety skácel rozvášněný dav. Sochař se dostává se do konfliktu s městskými strážníky, které na místo poslal primátor Zdeněk Hřib – přitom člověk by řekl, že když je primátorem Prahy pirát, bude mít pro takové akce právě pochopení! Ale dost laciné ironie – otázka zní: jsou správné takovéto konfrontační akce?
Letos teprve popáté jsme u nás slavili svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze; teprve 28. ledna 2015 totiž Kongregace pro bohoslužbu a svátosti schválila zapsání tohoto svátku také do českého liturgického kalendáře...
… například učitel, který někoho „zkouší“, nemá v úmyslu „pokoušet“ ho. Satan „pokoušel“ Ježíše v pustině, protože jeho úmysly jsou zásadně zlé. A my v modlitbě Otče náš nežádáme Otce, aby nás „neuváděl v pokušení“ – něco, co by opět nemělo nic společného s Otcovou láskou – nýbrž ho prosíme, aby nás „nepodroboval příliš těžkým zkouškám“ ...
Až Ježíš přijde znovu na svět v celé své moci a slávě, budou mnozí první posledními a poslední prvními; populární hvězdy, které uváděly do varu tisíce a tisíce svých diváků a posluchačů, budou zapomenuty a mnohé řeholnice (například), kterých si za jejich života nevážily ani jejich spolusestry, se rozzáří jako hvězdy...
Václavské náměstí v Praze se téměř celé zaplnilo protestujícími. Andrej Babiš, proti němuž a jeho lidem se protestuje, zdůrazňuje, že jeho vláda vzešla z demokratických voleb a „ulici“ se prý ustupovat nemá. V jednom má pravdu: ulice plné protestujících občanů představují a vždycky představovaly moc anebo nárok na podíl na moci. Moc, kterou Babiš soustředil ve svých rukou, je obrovská a je soustavně zneužívána proti těm, kdo ho volili i nevolili...
Dne 5. června 1898 se Staroměstské náměstí proměnilo odpoledne v důstojný chrám pod širým nebem, do něhož v nejlepším pořádku se dostavili ctitelé mariánští z královské matičky Prahy, zbožně zde vykonali svou pobožnost a v klidu rozešli se, podavše důkaz své úcty a lásky. Dvě věci padají na váhu: zbožná ochota, s jakou tisícové katolíků chvátali k památné soše, a zuřivost, s jakou se potkala u tak zvaných svobodomyslných...
Nikdo rozumný si přece ani na okamžik nemohl pomyslet, že by se Andrej Babiš vzdal kontroly svého podnikatelského impéria, když vstoupil do politiky. Já myslím, že všem občanům České republiky je jasné, že jakýsi svěřenský fond je přece jen typicky české šmé, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Stejně tak si nemůžeme myslet, že by Andrej Babiš nevyužil všech možností, jak odklonit – legálně, zcela legálně samozřejmě – co nejvíce peněz ze státního do svého...
