Pokud někdo v Boha nevěří, nectí ho a nemiluje, tak ať ho nechá laskavě na pokoji; může klidně psát bůh, třeba i s tím malým b – a slovo Pán, které my Bohu přidáváme na znak jeho slávy a moci a naší úcty, nechat stranou. Panu Novákovi (a komukoli jinému) by se taky, předpokládám, nelíbilo, kdyby byl pro někoho jakýsi „pannovák“...
Sidebar
RSS
Malá zamyšlení
Humanae vitae jinak
„Manželství není výtvorem náhody ani nevzniklo vývojem slepě působících sil přírody. Je to moudré a prozřetelné ustanovení Boha Stvořitele /.../. Je to láska plně lidská, to je současně smyslová i duchovní. Není to tedy pouhý výraz pudu nebo citového hnutí...“
Mlčení
Často se mi v mysli vrací vzpomínka, kterou zaznamenal tlumočník, jenž působil i při setkání německého teologa Karla Rahnera s italským kardinálem Alfredem Ottavianim ve Vatikánu. Rahner, který považoval Ottavianiho přímo za ztělesnění všeho negativního v církvi, si při audienci nebral servítky a mluvil velice zostra, až nezdvořile; tlumočník se to ve svém překladu snažil poněkud zmírnit, což Rahner nezaznamenal...
Smutný příběh
Anebo je snad lepší, jak to dnes dělá spousta katolíků, kteří jsou na zodpovědných místech (o evangelících ani nemluvě): totiž posloužit nevěřícím tak, jak oni to chtějí – neboli, jak se dnes taky říká, „respektovat svědomí nevěřícího“? To ovšem potom leckdy předpokládá, že vlastní svědomí schovám doma na dno skříně a nebudu s ním chodit do práce...
Uvidíme hvězdu?
Pro poznání Boží pravdy, a tím i pro včasné získání informace, že se narodil Mesiáš, byli kompetentní místní – příslušníci vyvoleného národa, znalci Písma; ti také věděli, co nevěděli nežidovští mudrci: Mesiáš se má narodit v Betlémě. Ale hvězdu, jako oni, neviděli... A o tom, že by se už narodil, neměli ani tuchu. Vlastnili znalosti, byli ve správné nauce – ale vnuknutí a inspiraci k cestě za Mesikášem dostali lidé úplně mimo vyvolený národ. Hvězda je zavedla až k betlémské jeskyni...