Často se mi v mysli vrací vzpomínka, kterou zaznamenal tlumočník, jenž působil i při setkání německého teologa Karla Rahnera s italským kardinálem Alfredem Ottavianim ve Vatikánu. Rahner, který považoval Ottavianiho přímo za ztělesnění všeho negativního v církvi, si při audienci nebral servítky a mluvil velice zostra, až nezdvořile; tlumočník se to ve svém překladu snažil poněkud zmírnit, což Rahner nezaznamenal...

Číst dál...

Pro poznání Boží pravdy, a tím i pro včasné získání informace, že se narodil Mesiáš, byli kompetentní místní – příslušníci vyvoleného národa, znalci Písma; ti také věděli, co nevěděli nežidovští mudrci: Mesiáš se má narodit v Betlémě. Ale hvězdu, jako oni, neviděli... A o tom, že by se už narodil, neměli ani tuchu. Vlastnili znalosti, byli ve správné nauce – ale vnuknutí a inspiraci k cestě za Mesikášem dostali lidé úplně mimo vyvolený národ. Hvězda je zavedla až k betlémské jeskyni...

Číst dál...

O svátcích jsme byli na koncertě, kde se hrály i klasické melodie. Snažila jsem se svého pětiletého syna udržet aspoň trochu v klidu, a tak jsem mu přibližovala dění okolo nás různými komentáři. Když vedoucí cimbálové muziky Vizovský Juráš ohlásil, že zazní Turecký pochod od Wolfganga Amadea Mozarta, pošeptala jsem synovi do ucha: „Poslouchej, to znáš, to občas hraju na klavír...“

Číst dál...

Je to veliký problém, kdo přináší na Vánoce dárky. Ve Francii je to Otec Vánoce. V USA a pod jejich vlivem v půlce světa jakýsi Santa Klaus. V některých zemích s katolickou tradicí svatý Mikuláš, různě zobrazovaný. Právě svatý Mikuláš, tedy sanctus Nikolaus, snad z nevědomosti, byl v protestantské Americe přetransformován do Santa Klause, z biskupské mitry se stala červená, bíle bambulatá čepice a liturgický oděv se změnil v jakési červené, bíle olemované montérky...

Číst dál...

Už je toho nějak moc. Všech těch světel, lákadel, hudby, blikátek, věcí, nabídek, slov... Hučí mě z toho hlava. Stánky na Svoboďáku, film v kině, show v televizi. Víme, že příliš mnoho příliš hlasité hudby může vést až k hluchotě. Stejně tak příliš mnoho vjemů vede k celkové otupělosti člověka. Především jeho schopnost vnímat jemné Boží doteky, pod kterými se duše jen lehce zachvívá, mizí takřka nepřímou úměrou. Čím víc vnějšího hluku, tím menší prostor pro vnitřní život. Právě proto je tu advent. Doba, kdy má člověk odsunout všechno nadbytečné stranou a vynaložit jisté úsilí, aby si našel tichou chvíli...

Číst dál...