Duchovní

Devět dní jsme o něm víc uvažovali, devět dní jsme o jeho příchod prosili, modlili se o něj, modlili se k němu, prosili ho... A už zítra přijde! Těšíme se na něj? Jak děti na Vánoce? Jako jeho děti?

On, který je bez hříchu, je trpělivý s našimi hříchy, on, nejvyšší Inteligence, je také nejvyšší Soucit, on, absolutní Rozum, je plný soucitu s naším nerozumem...

„... máme časované bomby protože jsme odkládali milost Ducha Svatého. Jinými slovy, sklízíme ovoce toho, že jsme odstrkovali na neurčitý zítřek nutkavou povinnost spolupracovat s milostí Boží…“

Řekl to nedávno Svatý otec František a mnou to velice silně otřáslo. Řekl to v rozhovoru s nějakým novinářem, ale já už nevím, kdy a se kterým novinářem (no ano, je to jako v té říkance)...