Autobus byl plný lidí,
tak jak se to zřídka vidí,
namačkáni, dámy, páni...
Řidič už vzdal vybírání
peněz, lístky nevydával,
takový byl v pátek nával...
Autobus byl plný lidí,
tak jak se to zřídka vidí,
namačkáni, dámy, páni...
Řidič už vzdal vybírání
peněz, lístky nevydával,
takový byl v pátek nával...
Hurá, jsou prázdniny... Štěstí je mít děti, se kterými (už) můžete chodit do kina. Jak jsme byli nedočkaví, s nejstarším synem jsme začátek „přepálili“ a dvakrát to skončilo nezdarem. Byli jsme nezkušení, ale teď už víme, že emoce a napětí dosahují v dnešní filmové tvorbě pro děti často obrovských rozměrů. Děj je zašmodrchaný. A tak odcházíte z kinosálu v půlce filmu s plačícím dítětem, které přestalo věřit, že všechno dobře dopadne...
Vyjí psíci vstříc měsíci,
nešetříce přitom plíci.
Stejně tak i v koalici
rvou se spolu jako psíci.
Ze začátku kamarádi,
už nemají se vůbec rádi.
Rozpadne se vláda hned?
Kdepak! Všichni chtějí vládnout dál,
každý jako by se bál
zůstat mimo kabinet...
Jaký je rým na slovo Kapsch?
Pššš!
Čas letí vpřed, jen se míhá
– a ministerstvo nestíhá
výběrová mít řízení,
tak jiná cesta není
než Kapsch,
zase ten Kapsch...
Pššš!
Úřad má prý svázané ruce –
že by snad přece korupce?
Pššš!
Že byl čas nejeden rok?
A co na to ministr Ťok?
Pšš!
Jak dny a týdny plynou,
jsme stále víc babinou,
miliardářovými zvyky
a stylem politiky
zavaleni a zasypáni –
až rozum brání.
Hází nám kost –