Glosy a komentáře

Začnu pozvolna. Stalo prý se, že vojínovi Vonáskovi, t. č. na prezenční vojenské službě, zemřel tatínek. Když se to dozvěděl Vonáskův velitel, pověřil podřízeného slovy: Nějak šetrně mu to sdělte. Ten nechal nastoupit svoje družstvo a zavelel: Kdo má živého tatínka, krok vpřed! Když byl povel vykonán, zařval: Vonásek, vy hovado, kam to lezete?!

Babiš jede. Spravuje stát jako firmu. A voličské preference mu neklesají (nebo klesají jen nepatrně). Nejnověji se pokusil zastrašovat poslance a upírat mu právo klást ministrovi otázky... Když byl křik kvůli takovému chování příliš silný, vzkázal premiér z ničeho nic Babišovi, že by se měl vzdát řízení svých firem, což předtím několikrát akceptoval, ba obhajoval... A Babiš zareagoval esemeskou, ať premiér, když to přeložím do jasné řeči, zváží, jestli chce vládnout s Babišem a jeho firmami – nebo nevládnout...

Vyzná se ještě někdo v tom sledu návrhů a protinávrhů, jednání, konečných termínů a poledních návrhů a dalších, ještě poslednějších návrhů a termínů? Jedná se a nic se nedojedná a zase se jedná. Vedou se řeči. Novinkou je jen chystané nedělní referendum...

Je to zoufalý pohled; samozřejmě především na uprchlíky, zejména na ty, kteří připlouvají na vratkých člunech k břehům Evropy: cítíme s nimi? pohrdáme jimi? bojíme se jich? Hlavně je však jasné jedno: nejsou to naši bratři ani naši bližní, nechceme je tady. Ale zoufalý je i pohled na Evropskou unii a její politiky. To už jsme slyšeli řečí o jednotě Evropy! Ale když se má tato jednota projevit v praxi a něco by to stálo, každý jedná sám za sebe a po solidaritě není ani stopy...