Zeměkoule je stále bláznivější... Řecko, pyšné na svoji minulost, která skončila před čtyřmi tisíci lety, si žije nad poměry. Neskutečně rozhazuje veřejné prostředky, nadělá dluhy (a to i tak, že falšuje oficiální statistické údaje, aby si mohlo půčovat, i když už vlastně nemůže), a dnes, když se mu část dluhu odpustí, když dostává za nestandardně výhodných podmínek další půčky, aby mohlo vůbec fungovat, když kvůli pomoci ze zahraničí, kterou evropští politici ve svých zemích tak těžko prosazují a padla kvůli ní vláda na Slovensku (které je chudší než Řecko) – vláda se rozhodne, že uskuteční referendum, jestli země o takovou pomoc vůbec stojí...

Jaká je alternativa k mezinárodní pomoci? Mohou Řekové žít bez ní? Bylo by jim lépe, kdyby jim nikdo už nepůjčil ani cent? Šedesát procent obyvatel země se domnívá, že ano.

A řecká vláda, která až dosud přijímala jedno úsporné opatření za druhým (a nechávala si doma nadávat, že spoří mnoho, a venku vyčítat, že spoří málo), se rozhodla umožnit, aby tento názor lidu získal platnost zákona...

Domnívá se už i řecká vláda, jako šedesát procent obyvatelstva, že veřejné finance jsou prostě jeden z přírodních zdrojů, jako sluneční svit a mořské vlny, kterých je vždycky dostatek, a jen mezinárodní finanční instituce to kazí? To sotva. To zkušený řecký premiér Jorgos Papandreu už jenom nechce stát na pranýři...

Dnes se má Papandreu sejít s německou kancléřkou a francouzským prezidentem, zítra je přizván na schůzku G20. (Aneb: jak se stát účastníkem setkání dvaceti nejvyspělejších zemí světa? Zadlužit se u nich.)

Pořád se mluví o hrozbě řeckého bankrotu. Pokud bankrot znamená neschopnost splácet své dluhy, pak už Řecko dávno v bankrotu je; obavy jsou z neřízeného bankrotu této balkánské země. Představuji si, že francouzský prezident a německá kancléřka vidí Athény v plamenech, proměněné v berlínský Kreuzberg nebo ve věnec etnických předměstí kolem francouzských měst, za současného kolapsu veřejné moci. Bojovní komunističtí a podobně naladění demonstranti pronikají do parlamentu s odkazem na Molotova v dlaních, berou útokem vládní a bankovní budovy, aniž by jim někdo kladl odpor, protože vláda nemá na zaplacení policie. Loupeživé bandy kradou, dokud je co krást. Po pár týdnech už důchodci, kterým nepřichází důchod, umírají na ulicích...

A co hůř: kolabují i banky v Německu a ve Francii, naplněné bezcennými řeckými dluhopisy po střechu...

Je jasné, že Řekům se bude muset pomoct, ať chtějí, nebo nechtějí. A Jorgos Papandreu s tím ovšem počítá.