Můj kamarád Miloš říká, že jsem vášnivý včelař. Není to pravda. Vášnivým, šestnáctiúlovým velkovčelařem je Miloš sám.

„Třikrát běda,“ řekne vaše manželka, když se s ním dáte do řeči o včelách. Takové rozprávění nebere konce. Vystydne vám oběd a potom i večeře, manželka hartusí, že si příště budete vařit sám, a Miloš je se svým vyprávěním teprve v dubnu a až začne květen a snůška, to snad ani nepůjdete spát.

Já jsem takový včelařský malorolník a čičmunda, na mé zahrádce se pod jabloní krčí šest úlů, ve kterých moje holky čekají na jaro, které letos ne a ne přijít. Jsou to úly moderní, nástavkové, žádné prehistorické zadováky, co má soused Remunda. V těch je včelám těsno, pořád se rojí a medu přinesou míň, než jim dáte cukru. Pevně doufám, že zrovna tuhle pasáž nebude soused číst. Tvrdí totiž, samo sebou mylně, že co bylo dobré pro dědečka, je dobré i pro něj. Že těmi svými nástavky spoustu dělnic pomačkám, jak ty nástavky furt přehazuju, necítí se včelky doma a taková řada úlových komínů nevypadá hezky.

Co určitě nesmím opomenout, je sdělit vzácnému čtenáři svou rámkovou míru. Ne, neobávejte se, nejedná se o nový způsob měření postavy na způsob Body Mass Indexu. Rámková míra nám říká, jak dlouhé a jak vysoké jsou rámečky, které do úlu vkládáme. Na těch včely vystaví plást a zaplní jej medem nebo svým početným potomstvem.

Moje míra je 39 na 24 centimetrů, nástavky mám čtvercové a vejde se do nich jedenáct rámků. Přítel Luděk, tak si u včelařů říkáme, má míru 39 na 30 a přítel Jirka 39 na 17. Zdeněk má míry hned dvě, 42 na 29,5 a 42 na 17. Pokrokář Jenda se nám všem směje, neboť si pořídil supermoderní úly Langstroth (základní rámková míra 44,8 na 23,2), které používají všude ve světě, jenom my Češi musíme mít něco extra, pořád něco vymýšlet a stloukat a přiřezávat. Jenda tvrdí, že míra 44,8 cm je vědecky podloženým rozměrem, který je pro včely tím, čím pro člověka welness pobyt v Luhačovicích nebo v pivních lázních u Třeboně. Cudně však zamlčuje, co jsem si přečetl nedávno ve včelařském časopisu, že kromě základní míry má ten jeho Langstroth i variantu tříčtvrtinovou o výšce 18,5 cm a dvoutřetinovou s výškou 15,9 cm.

Hodně jsem o těch mírách přemýšlel a dospěl jsem k závěru, že jsou výrazem české i ryze včelařské svébytnosti. V každém včelaři dříme neukojitelná kutilsko-vynálezecká vášeň, která jej vede k tomu, aby stále něco vylepšoval, zdokonaloval a včelkám radil, jak dosahovat lepších pracovních výsledků. Takový přechod na jinou rámkovou míru, když na sebe naprosto nic nepasuje, to je učiněný ráj pro včelaře výzkumníka. Vyžaduje totiž plánování jako při dostavbě čtvrtého bloku elektrárny v Temelíně, časový rozvrh připomínající vylodění v Normandii a měsíc usilovné práce s více než nejistým výsledkem. Ale ani to všechno není nic proti rojení.

„Roj, který se v máji rojí, za plný vůz sena stojí,“ recitovali staří sedláci. Tím ovšem nemysleli roj opustivší jejich vlastní úl, nýbrž roj sousedův. Pěkný, čtyřkilový roj, který se vám usadí na nejnižší větvi staré hrušně, vy jej zlehka sklepnete do dřevěného rojáčku, přes noc necháte uklidnit v chladném sklepě a nazítří usadíte do nového úlu ve vlastní včelnici.

Rozumí se samo sebou, že odlet téhož roje zdecimuje sousedovo původní včelstvo, takže letos z něj medu ani neoblízne, a dá dobrý příklad dalším včelstvům, kam jejich početné výsadky mají směřovat a kde o ně bude dobře postaráno.

Není divu, že soused začne provádět nejrůznější opatření, aby takové pohromě zabránil. Za cenu desítek žihadel bude vylamovat rojové matečníky, různě přemísťovat rámky, obírat včely o nezralý med. Stoh papíru by nestačil, abych popsal, co všechno zkusí, aby nakonec zjistil, jak hubeného výsledku dosáhne a jak všechno jest marno, neb jeho včely se do vašich moderních nástavkových úlů těší.

Pak přijde to krásné, osudné, květnové ráno. Vstanete do teplého slunečného dne bez jediného mráčku a vypravíte se do včelnice na obhlídku. „Kolikpak toho ty moje pilné holky včera nanosily?“ A už z dálky uvidíte, že nejenže nenanosily, ale chystají se potvory na vandr. Na včelnici je letecký den a vám nezbývá než bezmocně koukat a dumat, kdeže se při vaší modernosti a vrozené prozíravosti stala chyba.

Večer se v polovině úlů potlouká s bídou několik zmatených mladušek a soused vypadá, jako kdyby letos slavil předčasně Vánoce.

Tak to by mohlo pro dnešek stačit. Doufám, že jsem vás všechny, kteří o vstupu do včelařského cechu uvažujete, od vašeho bohulibého záměru neodradil. Napříště se o to pokusím znovu. S nasazením těžšího kalibru. Budeme si totiž povídat o žihadlech.