Komunita, komunitní zahrady, zahrádkaření, lokální měny, sdílení… Jednotlivá zrníčka zapadající do obrazu světa, který si představujeme jednoduchý, přívětivý k lidem, odpovědný k přírodě... Jedním z malých příspěvků jsou i komunitní chovy slepic.
MÁME PRÁVO ZABÍJET SVÉ DĚTI! Kdybych byl hazardér, zorganizoval bych skupinu několika dalších hazardérů – a vyrazili bychom právě s tímto transparentem na některou z těch šílených demonstrací, které se valí od pobřeží k pobřeží celými Spojenými státy… Samozřejmě by to nemohlo skončit bez násilí. Celá ideologie zastánců neomezeného potrácení plodů „lásky“ stojí a padá právě s tím, že plod před porodem – není dítě, že to není člověk. Ale odkdy je člověk člověkem? Od okamžiku porodu? A předtím ne?
Dnešní Boží slovo je (mimo jiné) o povolání ke svobodě víry, ke svobodě pastýřské (duchovní) služby a ke svobodě Božích dětí. Nepřítel se snaží toto povolání ke svobodě zničit – třeba tím, že představuje cestu víry a svobody jako život, kdy stále něco (nepříjemného) musíš a něco (příjemného) nesmíš. A u mnoha lidí se mu to daří. Je to stále stejná písnička – už od stvoření světa – člověk si udělá sám svými silami nebe na zemi...
Václav Havel zrušil právo na trest smrti – zní vám ten titulek divně? Jaképak právo na trest smrti? Máte pravdu – to, že soudce v některých zvlášť hrozných případech, po zvážení všech důkazů někoho odsoudí k trestu smrti, není výkon práva na trest smrti, ale poslední pokus společnosti vypořádat se se zločincem, jehož činy jsou zvláště nebezpečné...
Sám fakt, že unikl (co se zatím ví) osmdesátistránkový spis a někteří novináři si v něm volně listují, je skandální. Je to selhání policie, ale ministr vnitra ve své situaci těžko podnikne nějaké disciplinární kroky. Dost možná by se trestali ti, kteří mají na rozkrytí kauzy zásluhy. Na každý pád mají tyto úniky (a možné další) velký „vydírací“ potenciál, i pro osoby, které se na trestné činnosti nepodílely... Kokainové večírky, intimní zvukové i obrazové záběry. Všechno to může kteréhokoli člověka, natož politika, zničit anebo učinit vydíratelným.
Problém je, že málo čteme a rozjímáme Písmo svaté. Včetně kněží. Že je pastorace málo úspěšná? A co podobenství o rozsévači? Tam se snad slibuje úspěch? Většina zrn přijde, různým způsobem, nazmar – jen malá menšina dojde uplatnění, a ta to ovšem všechno vynahradí. A jak byl úspěšný ten, koho jsme si nazvali „apoštol národů“? Píše se sice o mnoha bratřích, kteří přijali víru v Pána Ježíše – ale o žádném místě a městě, kde svatý Pavel působil, se neříká, že by tam získal většinu...
Petr Gazdík, ministr školství, mládeže a tělovýchovy, podává ke 30. 6. demisi. Přiznám se, že mu věřím, když prohlašuje: „Necítím se vinen ani ve věcné, natož trestně-právní rovině.“ A ještě říká: „Ano, stýkat se s Redlem byla chyba, nebo naivita, což je u politika také chyba...“ I naivitu Petru Gazdíkovi věřím – ovšem je to naivita na úrovni Červené karkulky. Starostové a nezávislí jsou mladý politický subjekt přivádějící do vysoké politiky i lidi života ve vysoké politice zcela neznalé. Zkušení politici jsou mnohem opatrnější v tom, koho si připustí k tělu...
