historie

Ke svému Mistru a Pánu odešel papež František. Svět bez něj nebude, co byl s ním. Ve slovech představitelů, kteří reagují na jeho odchod, slyšíme stále znova výrazy jako laskavost, vstřícnost, otevřenost a odvaha. Myslím, že žádný papež v dějinách nezměnil církev tak, jako právě on...

 „Já ještě i teď slyším kola vlaků,

co vozily celou válku

dělníky do Zbrojovky...“

Čtrnáct dní mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby jsem prožil ve stresu – a ve snaze přispět, podle svých možností, k vítězství Petra Pavla. Hlavně aby nezvítězil Andrej Babiš! Hlavně aby nezvítězil Andrej Babiš!!! Ocenil jsem, když po prvním kole, ve kterém uspěla méně, než jí slibovaly průzkumy veřejného mínění, měla Danuše Nerudová odvahu říct, že Babiš je „velké zlo“. 

Milý Františku!
Zcela mimořádně Tě prosím, abys pro jednou odložil své redaktorské brýle a zveřejnil v plném znění tento můj dopis. Pán Bůh Ti dnes dopřál sedmdesát let na světě, na kterém se pořád něco děje, a Ty to ve Skleněném kostele soustavně sleduješ a komentuješ. Primárně jistě pro sebe, ale naštěstí též pro nás čtenáře. Skleněný kostel není sice one man show, ale bez Tebe a bez Tvých článků by byl docela jiný nebo dokonce žádný...

„Že snižuju boha na atribut národnosti?“ vykřikl Šatov. „Naopak, povznáším národ k bohu. Jestli veliký národ nevěří, že v něm jediném je pravda (právě v něm a výhradně v něm) jestli nevěří, že on jediný je schopen a povolán všechny vzkřísit a spasit svou pravdou, rázem přestává být velikým národem. Opravdu veliký národ se nikdy nespokojí s druhořadou úlohou mezi lidstvem, ba ani ne s prvořadou, ale rozhodně a výhradně musí mít úlohu vedoucí...“

Homilie

Mons. ThLic. Vojtěcha Cikrleho, biskupa brněnského,

v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně dne 15. 8. 2020, v den žehnání nové sochy P. Martina Středy.