Kdo jsem já? Kdo jsem já před svým Pánem? Kdo jsem já tváří v tvář Ježíši, který slavnostně vchází do Jeruzaléma? Jsem schopen vyjádřit svou radost, chválit ho? Anebo zaujímám odstup? Kdo jsem já ve vztahu k trpícímu Ježíši?
Jsem jako onen zástup, který nevěděl přesně, zda se jedná o náboženské shromáždění, soud nebo cirkus, a  zvolí si Barabáše? – Je jim to jedno. Zábavnější bylo ponížit Ježíše. Jsem jako vojáci, kteří bijí Pána, plivou na něj, inzultují jej a baví se jeho ponižováním? Jsem jako Šimon z Kyrény, který se unavený vracel z práce, ale měl dobrou vůli a pomohl Pánovi nést kříž? Jsem jako ti, kdo přicházeli pod kříž a posmívali se Ježíši: „Byl tak odvážný! Ať sestoupí z kříže a uvěříme v něho!“? Vysmívali se mu… Jsem jako ony odvážné ženy a jako Ježíšova matka, které tam byly a mlčky trpěly? Jsem jako Josef, tajný učedník, který s láskou odnáší Ježíšovo tělo, aby je pohřbil? Jsem jako oni velekněží, kteří šli druhý den za Pilátem, aby mu řekli: „Podívej, tamten říkal, že vstane z mrtvých, tak ať nedojde k dalšímu podvodu!“? A zablokují život, zapečetí hrob, aby bránili doktrínu a život nevyšel ven.
Kde je moje srdce? Které z těchto osob se podobám? Tato otázka ať nás provází během celého tohoto týdne.