„Otevřme Písmo a poslouchejme, promluví Bůh, Mistr a Pán, otevřme Písmo a poslouchejme…“ Kolikrát za den, týden, měsíc, rok si otevřu Písmo? Ano, před chvílí jsme při nedělní liturgii slyšeli čtyři úryvky Písma. Kolik to životodárných zrn Pán Bůh seje do půdy našeho srdce! Kolik z nich padlo na úrodnou půdu? Na tuto otázku stačí odpovědět tím, že si vybavím slova, která si z dnešní hostiny Božího slova pamatuji, a srovnat si to s množstvím slov, která padají do mého srdce ze sdělovacích prostředků, kterým vládnou (ve velké většině) bezbožníci. Jak znovu a znovu podléháme zlému, když přijímáme jeho setbu, která se nese v duchu hesla „Rozděl a panuj“. Ve většině případů se chováme, řečeno sportovním nářečím, jako fanoušci, a ne jako hráči, kteří tvoří hru.
Pán Ježíš používá různá podobenství, abychom měli šanci pochopit sílu, hloubku Boží lásky k člověku. A na základě tohoto pochopení se stát „hráči“ v Božím království, o kterém tak přiléhavě a naléhavě mluví apoštol Pavel v dnešním druhém čtení (Gal 5,1–16). Touha po trvalém domově nás stále vede ke konání dobra a k pokání za zlo. Jednou budeme souzeni, jak jsme přijali Boží zrno do půdy svého srdce, jaký z toho byl užitek, jak skrze nás rostlo Boží království. Jak jsme my, kteří máme svým životem být světlem pro druhé, slepí. Jak bolestné je rozdělení, které probíhá v našich rodinách, společenstvích, například kvůli jedné ženě v radě České televize, kvůli očkování, a tak dále. Jak si nevážíme toho, co je věčné, ale jaký důraz klademe na to, co velmi rychle pomine. V této souvislosti připomenu jednu pravdu, kterou nás učil můj pan profesor. Vždy, kdy jsme se před ním dostali do sporu na základě novinových zpráv, tak jen tiše připomněl: „Vážení, to nejdůležitější v novinách většinou nenajdete, natož pravdu.“
Dnes je to 790 roků od smrti svatého Antonína Paduánského – kněze a učitele Církve. Mladí už ho neznají, starší ho volají o pomoc, když nemohou něco najít (každý den mně pomáhá, i bez prošení). Celý svůj život zasvětil budování Božího království. Bůh potvrzoval jeho slova zázraky. Nejcennějším zázrakem byla změna myšlení a jednání hříšníků. Například když bludaři tvrdili, že v Eucharistii není skutečně a podstatně přítomen Pán Ježíš – i hladový a žíznivý osel minul plný žlab a poklekl před Ježíšem v Nejsvětější svátosti. Nebo parta „úspěšných“ loupežníků – po vyslechnutí Antonínova kázání se ve zpovědi vyznali ze svých zločinů. Kdo z nich nevytrval na dobré cestě, skočil na popravišti. Kdo vytrval, dosáhl věčné radosti v nebi.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti v Duchu Svatém za tvé slovo, které nám dáváš. Na přímluvu Panny Marie, svatého Josefa a svatého Antonína – dej, ať budujeme tvé království skrze pokání a dobré skutky.
Skrze Krista našeho Pána.
AMEN.