Svatý Metoději!

Šel jsi cestou, kterou sis vybral – ale do cesty člověka vstupuje Bůh. Různě a různými způsoby. Odvádí člověka z cesty, kterou si vybral, a jinak jej opásá a vede jej jinam. Kolika zákruty ze Soluně až na Velehrad!

Svatý Metoději,

tvá cesta byla všechno jiné než cesta bez zákrutů; nebylo to tak, že bys přišel, viděl a zvítězil. Ne, tak tomu nebylo ani za tvého života, ani s tvým odkazem poté, co si tě Pán povolal k sobě!

Kolik bylo v tvém životě křivd, nedorozumění, násilí, ale i vítězství a opět návratů někam, kam už jsi mohl mít za to, že se nebudeš muset vracet… Schválení, zákazy, povolávání i vyhánění i věznění, ocenění, vděčnost i křivdy.

Svatý Metoději!

Dějiny jsou hrozná věc, je to zvětšovací sklo na naše srdce: takoví, jací jsme v dějinách, takoví jsme. Plní zmatku, svatý Metoději, především plní zmatku. Jednotlivci, národy i instituce jsou jako ryby na suchu, někde, kde se ocitli nedopatřením: kroutí se, lapají po dechu, dělají zmatené pohyby ve snaze udržet se na živu...

Někteří tvůrcové dějin jednají poctivě, jiní s úmyslem zlým, soudit bude nás Bůh!

Prosím, ať se naučíme přijímat dějiny – naše osobní dějiny i ty velké dějiny a zásahy velkých dějin do našich životů.