Voda je jedna z věcí, bez kterých není možný život. Voda potopy se stala předmětem zničení hříchů lidí. Víme, jaké nepředstavitelné škody na životech a majetku dovedou napáchat vody místních záplav.
Křestní voda je pramenem života věčného. Žehnání svěcenou vodou je připomínkou našeho křtu. Vinou různých okolností v současné době tyto dva prameny mizí ze života.
Většina těch, které tato skutečnost trápí, se vydává do slepé uličky hledání viníka. Je třeba si připomenout správnou cestu – jiná není než cesta Ježíšova, on je cesta, pravda a život. Nikdo z nás nezná datum začátku svého života – okamžik početí. Všichni známe den a místo svého narození, které se často oslavují. Počet a rozsah různých oslav by mohlo závidět nejedno šlechtické středověké sídlo.
Jaký bude další vývoj? Pokrok nezastavíš! Bezbožecký vývoj bude pokračovat dál. Bezbožníci nahradili křest dítěte vítáním občánků. Proč by nemohlo být zavedeno vítání domácích mazlíčků a oslava jejich narozenin? Říkám to na základě nedávných papežových slov: „Dnes lidé nechtějí mít děti, ani jedno. Mnoho párů je nechce. Ale mají třeba dva psy a dvě kočky. Takže ano, psi a kočky nahradili děti.“ Další podnět pro věřící v Krista, křesťanům k pokání? Další podnět pro věřící v Krista, křesťanům k pokání?
Pro křesťany nejdůležitější v našem životě je chvíle, kdy jsme byli pokřtěni. Známe datum a místo svého křtu? Děkujeme za něj? V okamžiku křtu jsme dostali všechno – Bůh nás vytrhl z moci zlého ducha, dal nám milost posvěcující, dal nám Božské ctnosti – víru, naději, lásku; dal nám věčný život.
Včera měl přednášku v naší farnosti řeholní kněz. V jejím úvodu se nás ptal, jestli je možné, aby člověk, který se narodil bez rukou a nohou – mohl psát, hrát fotbal, mít rodinu, surfovat atd. A potom nám tohoto člověka představil a vykládal nám, čeho všeho v životě dosáhl – vystudoval dvě vysoké školy, má manželku a čtyři děti, dělá ředitele ve velké firmě. Jeho otec – věřící křesťan – když uviděl torzo těla narozeného – bez rukou a nohou – v prvotním šoku zvracel a potom volal k Bohu: „Proč? Jak je to možné?“ Když chlapci bylo asi deset roků a poznal, co ostatní zdraví mohou a mají, pokusil se o sebevraždu. Díky všem obdarováním od Boha, píli a silné vůli dokázal tento člověk bez rukou a nohou doslova zázraky. Máme ruce a nohy a často jen vymýšlíme důvody, kvůli kterým dobro dělat nemůžeme. Jednoho z největších úspěchů dosáhl v Libérii. V této zemi je považováno narození postiženého dítěte za prokletí – ženy, rodiny a společnosti. Když se to stane, manžel se může se ženou rozvést, žena je vyhnána ze svého bydliště a dítě je zaživa pohřbeno. Takové zvěrstvo. Po jeho přednášce pro 15 000 lidí v této zemi už žádné postižené dítě zaživa nepohřbili. Lidé této země prošli křtem pokání.
Jak je to u nás? Kolik dětí bylo zabito před narozením, protože výsledky vyšetření plodové vody naznačovaly možné tělesné nebo mentální postižení? Jak děsivě zní věta, která bere na sebe oblek blahopřání mamince: „Hlavně, aby to bylo zdravý.“ Copak nemocný člověk není člověkem? Jedním ze základních lidských práv je právo na život. Má člověk právo na život věčný, který dostává skrze svátost křtu?
Duše – řve ďábel – aby je zničil. Duše – volá Pán Ježíš – aby jim dal život v plnosti, věčné štěstí.
Všemohoucí Bože Otče, děkujeme ti za milost svatého křtu. V Duchu Svatém a na přímluvu Panny Marie tě prosíme, aby se vše, co nám dává, na nás naplnilo, a také, aby se této milosti dostalo všem lidem. Skrze Krista našeho Pána. Amen.