Pochválen buď Ježíš Kristus!
Bratři a sestry!
Bez dvou dní se zde v tomto společenství scházíme znovu po dvou letech. Před dvěma roky jsme s pokornou vděčností prožívali začátek věčného života Filipa Václava.
Následný čas 729 dnů – 17 496 hodin přinesl mnoho čekaných i nečekaných změn a událostí v životě každého z nás, společnosti, církve a světa. Připomenu několik z nich, které souvisí se slovem domov.
Před dvěma roky začala nesmírně náročná oprava kaple Nejsvětější Trojice, o které se některým z nás jen zdálo v neskutečných snech. Jen málo z nás mělo víru v její uskutečnění. Za několik hodin bude tato oprava ukončena. A začne daleko náročnější úkol. Do tohoto opraveného díla našich předků vnést život. Udělat z něj dům – domov modlitby, domov víry, naděje a lásky.
Dnes je v našem liturgickém kalendáři katolické církve na prvním místě uveden svátek Panny Marie Loretánské. Tento svátek souvisí s domkem – domovem, v kterém žila Svatá rodina – Ježíš, Maria a Josef. Tento domek z Nazareta byl přenesen anděly do Loreta ve 12. století. Na celém světě je nespočetné množství jeho kopií – u nás třeba slavná Loreta v Praze, u svatých Janů v Brně a nebo třeba i ve zcela malinkaté osadě o několika domcích v západních Čechách, která se jmenuje Loreta.
Domek – domov, stavba, která slouží k životu rodiny. Stavba, ze které muž a žena – manželé – vytvářejí domov pro sebe a pro Boží požehnání, které se jim dostává skrze Ano, které veřejně a odhodlaně říkají v den svatby před Bohem, církví a svatebními hosty na otázku kněze: „Přijmete děti od Pána Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?“
Jana a Jan své Ano vyslovili zde v této kapli 11. září 2015. Jak by se tvářili oni a jejich svatební hosté, kdyby se zde v tu chvíli vyskytl nějaký prorok a řekl by: „10. prosince 2022 bude tato kaple generálně opravena, z Jana bude místní starosta a Jana bude držet v mateřské náruči čtvrtého syna!“ V lepším případě by možná z některých úst vypadlo: „No potěš koště!“
Koště nepotěší, je to jenom nástroj pro úklid nepořádku na podlaze.
Vše dobré v našem životě má počátek ve Všemohoucím, Dobrotivém, Milosrdném a Věrném – v Pánu Bohu, který je stále s námi ve společenství tří osob Otce, Syna i Ducha Svatého, kterým je tato kaple zasvěcena.
Jano a Jane – Váš domeček se stává domovem, každé dítě ochotně přijaté od Pána Boha tento váš domov posvěcuje.
Tak jako středem každé loretánské kaple je Matka Boží – Panna Maria, tak také ty, Jano, jsi středem a hlavní postavou Vašeho domova. Na tobě nesmírně záleží, jaký váš domov bude, jaké z něj vyjdou do života děti.
Když jsem vypracovával tuto promluvu, tak jsem si vzpomněl na slova jednoho přítele – otce početné rodiny, mezi které jste se počtem čtyř dětí zařadili: „Každého pokřtěného kluka je potřeba vychovávat jako budoucího kněze!“
Mikuláš, Filip, Matyáš, Kryštof a znovu mně zní v uších nevyřčený povzdech: „Potěš koště.“
Znám trošku vaše rodokmeny, vzpomínám na šest bratří – kněží – z rodiny Kolískovy v Protivanově, šest bratří – kněží z rodiny Zouharovy ze Senetářova – tak proč ne u Večeřů v Koroužném?
Ale dost, plnění tohoto snu necháme na Pánu Bohu, u kterého je všechno dobré možné, a pojďme Mikuláše vložit skrze svatý křest do věčného života. Splňme úkol a poslání, se kterým jsme sem přišli.
Trochu dějepisu:
Mnozí možná tuší, že v Protivanově se narodil Alois Kolísek, jeden z nejvýznamnějších kněží v Československu v období první republiky. Jeho životní dílo je skutečně obdivuhodné. Neméně zajímavé je, že ještě dalších pět jeho bratří si vybralo duchovní dráhu. Rodina Kolískova tím drží primát v počtu kněžských potomků.
Rodičům Františkovi a Marianně Kolískovým se narodilo celkem 11 dětí. Z nich 6 synů se rozhodlo pro kněžství. Je to ukázka velké hojnosti povolání a odevzdanosti Bohu v jedné rodině a neuniklo to ani pozornosti Vatikánu. Jejich matka Marianna Kolísková obdržela v roce 1898 pochvalné uznání od císaře Františka Josefa I. a od papeže sv. Pia X. dostala v roce 1905 stříbrnou medaili. Samotným bratřím Kolískům poslal papež sv. Pius X. v roce 1908 vlastnoručně psané požehnání.
P. ThDr. František Kolísek
* 3. 10. 1851 Protivanov (okres Prostějov) – † 27. 12. 1906 Brno
– kněz, správce fary na Petrově v Brně na přelomu 19. a 20. století, konzistorní rada, farář na Petrově
– organizátor hudebních a zpěvních akademií v brněnském Besedním domě, profesor Varhanické školy v Brně
– věnoval se povznesení církevního zpěvu, sestavil Cyrilský kancionál pro brněnskou diecézi, jeho zásluhou se tvořily na venkově Cyrilské jednoty, které pěstovaly důstojný chrámový zpěv
P. Leopold Kolísek
* 19. 11. 1859 Protivanov (okres Prostějov)
– farář a konzistorní rada v Křižanovicích u Slavkova, farář v Předklášteří (doloženo v roce 1906), farář v Blansku (doloženo v roce 1919)
– zakladatel samostatných českých vlakových poutí do Lurd – první pouť proběhla v r. 1903
Mons. univ. prof. PhDr. Alois Kolísek
* 1. 4. 1868 Protivanov (okres Prostějov) – † 25. 8. 1931 Brno, Nemocnice Milosrdných bratří
– kněz, zastánce cyrilometodějské myšlenky, pedagog, historik, popularizátor lidové kultury
– rozsáhlé jazykové znalosti (italština, němčina, francouzština, angličtina, slovenština a latina) i hudební nadání (pianino, housle a kytara)
– za první světové války vytvořil hodonínskou skupinu Maffie, zabezpečoval styk se Slovenskem, spolupracoval s Vavro Šrobárem a Milanem Hodžou – 1918 člen slovenského komitétu Národní rady československé, 1918 – 1920 poslanec Národního shromáždění
– bratři Kolískovi pořádali mnoho let impozantní pouti do Lurd, kterých se účastnilo až 500 osob, při návratu z pouti v roce 1931 při zastávce v Norimberku prodělal Alois zdravotní kolaps, na jehož následky v Brně zemřel
P. Ignát Kolísek
* 27. 7. 1870 Protivanov (okres Prostějov) – † 2. 7. 1927 Luhačovice
– farář v Milonicích u Bučovic a Dobročkovicích (1909–1927)
P. Karel Kolísek
* 16. 11. 1872 Protivanov (okres Prostějov) – † 25. 2. 1947 Brno
– kněz, autor náboženských publikací, překladatel (z němčiny) – superior (katolický vojenský duchovní v hodnosti podplukovníka)
P. Jan Kolísek
* 9. 5. 1875 Protivanov (okres Prostějov)
– farář v Dukovanech
Zdroje:
https://encyklopedie.brna.cz
http://milonice.rkf.cz/historie-farnosti/
http://www.ck-kucera.cz/historie-vlakovych-pouti/