Čeho si ve svém životě nejvíc cením? Co je v mém životě na prvním místě? Co je pro mě nejdůležitější? Pán Ježíš poučuje své učedníky různými podobenstvími. Nakonec si vybírá Petra, Jakuba a Jana, aby jim dal zažít na chviličku nebe na zemi. Chviličku absolutního štěstí. Ukazuje se – zjevuje se ve svém oslaveném těle nedlouho před tím, než vstoupí do času, prostoru a stavu odsouzení, ponížení, mučení, utrpení a smrti. Smrti, která nad ním nezvítězí, ale Pán Ježíš – milovaný Boží Syn – zvítězí nad smrtí a nad její příčinou – hříchem.
Nedávno v jednom městě občany šokovala zpráva o sebevraždě jednoho vysokého úředníka. Byl mladý, zdravý, pracovitý, úspěšný, zřejmě netrpěl hladem ani nouzí. Tento člověk zanechal dopis na rozloučenou, jehož obsah byl zveřejněn. Jeho poslední myšlenky byly o tom, že neví – zda je zbabělec, který utíká ze života, jehož rychlost a náročnost už nemůže zvládnout, nebo zda je hrdina, který si upřímně říká – tak už dost – nemá to cenu – rozhodl jsem se všechno ukončit. Mnozí chtěli být jako on – a přitom se ukázalo, že to všechno byl jen líbivý obal skutečného stavu, který ho dovedl až ke tragické smrti. Jedna jeho myšlenka otvírá cestu k poznání pravdy – napsal, že ztratil smysl svého života.
Co je smyslem a cílem života člověka? Mého života? Katechismus – učebnice života víry na to odpovídá hned na prvním místě:
1. Proč jsme na zemi? Jsme na zemi, abychom Boha poznávali, Boha milovali a jemu sloužili, a tak došli do nebe.
„Bože, ty jsi nás stvořil pro sebe a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě“ (svatý Augustin). „Co prospěje člověku, když celý svět získá, ale škodu na duši utrpí?“ (Mt 16, 26)
2. Co musíme dělat, abychom přišli do nebe? Abychom přišli do nebe, musíme
– věřit v Boha;
– dodržovat jeho přikázání;
– využívat prostředky milosti.
„Blahoslavení, kteří slovo Boží slyší a zachovávají je!“ (Lk 11, 28)
V srdci každého člověka je nevykořenitelná touha po štěstí – po nebi. Které je trvalé – věčné. Jednou ze základních lží zlého ducha, který chce člověka zničit, je, že si svými silami – nebo s přispěním druhých lidí vytvoříme nebe na zemi. Ale pokud se nám něco takového podaří, tak je to vždy jenom na chvilku.
Jeden člověk se dožil kulatých narozenin. Měl přání – zažít seskok z letadla s padákem a zažít pohled na svět shůry. Jeho příbuzní se složili a vytoužený dárek mu dali. Potom, až bezpečně, veden zkušeným instruktorem, přistál na matičce zemi, řekl toto: „Zažil jsem jednu vteřinu nepředstavitelného blaha.“ Pro jednoho okamžik nepředstavitelného riskování a hrůzy – pro druhého vteřina neskutečné blaženosti.
Ale skutečné NEBE je něco, co přesahuje všechny naše představy.
Všemohoucí a milosrdný Otče – děkujeme ti, za dar života věčného – za NEBE. V Duchu Svatém, na mocnou přímluvu Panny Marie, andělů a svatých – dej nám pevné přesvědčení, že o nic jiného nemáme usilovat. Skrze Krista našeho Pána. Amen.