Slova svatého evangelia podle Matouše:
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: `Synu, jdi dnes pracovat na vinici.' On odpověděl: `Mně se nechce', ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: `Ano, pane,' ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Odpověděli mu: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu.“ (Mt 20, 1–16)

V prvním čtení (Iz 55, 6–9) slyšíme o tom, jakou radost má Bůh nad každým člověkem, který změní své hříšné chování a začne žít podle Boží vůle, Božích přikázání. Naproti tomu si můžeme připomenout, jak svět, zlý duch, lidé a Bohu žel i my sami často nesnášíme tyto lidi.
Přitom obrácení hříšníka – i mne samého – je plod Božího slitování!
K tomu všemu je podmínkou pokora! Základem pokory je klanění. Každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí – pokleká při Jménu Ježíš (srov. Flp 2, 10). Další základ životodárné pokory je pěstovat v sobě úctu k druhému člověku, který je lepší než já!
Evangelium (Mt 20, 1–16) nemluví o ideálu – o člověku, který říká Bohu ANO a jeho vůli koná. První ze dvou lidí v dnešním evangeliu říká Bohu NE, ale potom toho lituje a dělá ANO; druhý říká ANO, ale nic neudělá. Jak nás učil otec Stanislav třem schůdkům: ANO – ANO A RÁD – ANO A RÁD, I KDYŽ JE TO TĚŽKÉ!
Na dnešní den také připadá svátek svaté Terezičky Ježíškovy. Papež v červnu o této patronce misií, kterým je zasvěcen měsíc říjen, kázal. Připomněl dva zázraky z jejího života. Oba se staly ještě před jejím vstupem do kláštera. První o Vánocích, když měla Terezička 14 let. Její unavený tatínek, který se nechtěl účastnit rozbalování dárků, si povzdechl: „Ještě, že to je už naposledy!“ Děti tehdy dostávaly dárky do patnácti let věku. Terezičku to velmi ranilo, s pláčem utekla do svého pokojíku. Ale ovládla se a s úsměvem, plná radosti se snažila tatínka rozveselit. V oné noci, kdy se Ježíš stal bezmocným dítětem, dostala sílu se vymanit z vězení sebelítosti a sobectví. Láska žádá zapomenout na sebe. Druhý zázrak se stal v čase, kdy se dozvěděla o člověku odsouzeném na smrt za strašný zločin, který tvrdošíjně odmítal útěchu víry před popravou. Terezie se všemožně modlí za „ubohého nešťastníka“, aby projevil alespoň malé znamení pokání a udělal místo pro Boží milosrdenství, kterému Terezie slepě důvěřuje. Poprava je vykonána. Druhý den si Terezička přečte v novinách: Zločinec těsně před tím, než položil hlavu pod gilotinu, zachvácen náhlým vnuknutím, se otočil, popadl kříž z rukou kněze a třikrát políbil Ježíšovy rány. Terezička to komentuje slovy: „Pak jeho duše odešla přijmout milosrdný rozsudek Toho, který řekl, že v nebi bude větší radost nad jedním obráceným hříšníkem než nad devadesáti devíti spravedlivými.“
Ve většině kostelů je socha nebo obraz svaté Terezičky, kéž by v našich farnostech, tím více v srdci každého křesťana – kromě jejího viditelného zobrazení – byl i její duch.
Modleme se denně svatý růženec za záchranu ubohých hříšníků, tak jak si to naléhavě přeje Matka Boží Panna Maria.
Všemohoucí Bože Otče – děkujeme za všechno, co nám dáváš, zvláště za možnost účasti na záchraně nesmrtelných duší. Vyslyš nás, když vedeni Duchem Svatým, na přímluvu Panny Marie, andělů, svaté Terezičky a všech svatých, tě prosíme za plnění tvé svaté vůle. Skrze Krista našeho Pána. Amen.