Slova svatého evangelia podle Matouše
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: Ženich je tady! Jděte mu naproti! Tu všechny panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají. Ale prozíravé odpověděly: Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si. Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: Pane, pane, otevři nám! On však odpověděl: Amen, amen, pravím vám: neznám vás. Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“ (Mt 25, 1–13)
Své rozjímání začneme zopakováním slov vstupní modlitby: „Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit.“
Všemohoucí a nejvýš moudrý Bůh Otec bývá znázorňován v mnoha kostelích jako starý muž, který se vznáší nad svatostánkem. V podobě sochy nebo na obrazu. Spočívá však skutečná a pravá moudrost ve vysokém věku? Dnešní člověk se většinou dožívá vysokého věku, v kterém mnozí – žel Bohu – vlivem různých nemocí nebo svou vinou – rozum , který je předpokladem moudrosti, ztrácejí.
V prvním čtení z Knihy moudrosti (Mdr 6, 12–16) nás svatopisec přesvědčuje o tom, že pravá moudrost je darem, který není vázán na délku věku člověka, ale na tom, zda pravou moudrost člověk hledá a touží po ní. Každému člověku dar moudrosti Bůh dává v míře, kterou člověk potřebuje. Záleží jen na tom, jak má kdo otevřené srdce a mysl pro její přijetí. A to se na prvním místě uskutečňuje tím, že o moudrost prosím. Jedním ze základů a pramenem moudrosti je Boží slovo. A zde přichází palčivá otázka: Jak jsem na tom já – čím vším krmím každý den svou duši, své myšlení? Jak často se ptám lidí nebo oni se ptají mě: „Co je nového?“ a jak často se naproti tomu každý den ptám Vševědoucího a Všemohoucího Boha, pramene veškeré moudrosti: „Co mě říkáš ty, můj vševědoucí a milosrdný Otče?“
Svatý Augustin v klíčové chvíli svého života slyší ve svém nitru pokyn: Vezmi a čti! Vidíme to také na příkladu panen v dnešním evangeliu – ty určitě nebyly pokročilého věku. Všechny byly mladé a krásné a na svou službu v doprovázení ženicha na svatbu se těšily a připravovaly se. Všechny se soustředily na přítomný okamžik, na svůj úkol – a přece byl mezi nimi jeden podstatný rozdíl. Polovina panen myslela a také si pořídila pro budoucnost své služby potřebný dostatek oleje, a druhá polovina na to nemyslela a olej si nezajistila. Včera, v den první mariánské soboty – na pouti k Panně Marii usmívající v Netíně – zazněla moudrá slova kněze v rozjímání, kterým uváděl jednotlivé desátky svatého růžence: „Nikdo z nás neovlivní okolnosti, místo, čas a příčinu své smrti, ale každý z nás může a má ovlivnit svou osobní přípravu na ni.“
Pán Ježíš každému z nás velmi důrazně říká: Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za to, že nám dáváš možnost žít moudře. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o milost posvěcující, která je předpokladem moudrého života – nyní a navěky. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.