Jak již bylo řečeno: svátek, na který se těchto devět dní připravujeme, není svátkem Ducha Svatého jako osoby, nýbrž slavností Seslání Ducha Svatého.
Ale Duch Svatý jako osoba? Umíme si představit Ducha Svatého jako osobu? Co je to vůbec osoba? Jistě, osoba, to je prostě někdo, někdo živý, s kým můžeme mít kontakt, a nemusí to být člověk: může to být anděl a pro někoho třeba i kůň či jiné zvíře...
Ale co je to Boží osoba? Osoba v Nejsvětější Trojici? Jeden ze tří, kteří jsou jeden?
Že je jeden Bůh ve třech osobách, Otec, Syn a Duch Svatý, to musíme, chceme-li být křesťany, prostě přijmout. A řekněme si otevřeně, že to ve skutečnosti pro nás není žádný problém: jsme snadno schopni pochopit, že vnitřní, nejvlastnější život Boha je nanejvýš tajemný a zcela jiný než život náš – ale proč nám to Bůh říká, proč nás informuje o něčem, co nejsme schopni našimi pojmy a počty vůbec uchopit?
Protože to tak je: protože všechny tři Boží osoby žijí a každá námi působí.
Věříme v Otce, Syna i Ducha Svatého, abychom mohli se mohli klanět a milovat, abychom mohli mít vztah nejen k Otci (vždyť různá náboženství uctívají Boha!), nejen ke Kristu, který se pro nás stal člověkem – ale i k Duchu Svatému, kterého, tak to je, z těch tří známe nejméně...