Čemu věnujeme svůj život? S čím předstoupíme před Kristův soud na konci svého času? Je důležité odevzdat velké dílo, mít velký úspěch? Myslím, že není.
Lenoši jistě nejsou Bohu milí, ale polní tráva – neboli světská sláva – není to hlavní.
Jeden, snad vhodný, nevím, příklad ze života. V Divadle Vítězného února v Hradci Králové (tak se tehdy ta činohra jmenovala) působil herec Suchý, který si někdy říkal Suchý-Medlánecký podle svého rodiště. Jeho křestní jméno už neznám a marně se snažím najít je na internetu – žil ještě v čase před internetem a internet ho nezná.
Působil v hradecké činohře v nenápadných rolích, nevím, jak dlouho, snad desítky let.
A jen několikrát zazářil neuvěřitelným způsobem – hlavně v inscenacích hostujícího režiséra, kdy dostal příležitost, kterou by mu kmenový režisér nedal (vždyť to byl jen středně talentovaný herec).
Hrál titulní roli v Brechtově Galileim, snad nejlepší hře, jakou Bertolt Brecht kdy stvořil. Podal v té roli úžasný výkon, všichni ho obdivovali. A nic. Pak zase roky ve středně velkých rolích.
„Medlánky, to je centr Brna,“ říkával; a je příznačné, že ani v Brně-Medlánkách o něm dnes nikdo neví, nikdo ho nezná.
Marnost, marnost nad marnost? Myslím, že ne. Žil svůj život, konal poctivě svou práci. A Bůh nesoudí lidi podle internetu.