Malá zamyšlení

Humor není jen jeden. Je humor laskavosti a pochopení, humor radosti ze života – a humor škodolibý, vycházející z – většinou reálných – nedostatků a slabostí našich bližních, humor posměchu; ten je zlý – totiž: nemůžeme současně milovat a posmívat se.

„Manželství není výtvorem náhody ani nevzniklo vývojem slepě působících sil přírody. Je to moudré a prozřetelné ustanovení Boha Stvořitele /.../. Je to láska plně lidská, to je současně smyslová i duchovní. Není to tedy pouhý výraz pudu nebo citového hnutí...“

Pokud někdo v Boha nevěří, nectí ho a nemiluje, tak ať ho nechá laskavě na pokoji; může klidně psát bůh, třeba i s tím malým b – a slovo Pán, které my Bohu přidáváme na znak jeho slávy a moci a naší úcty, nechat stranou. Panu Novákovi (a komukoli jinému) by se taky, předpokládám, nelíbilo, kdyby byl pro někoho jakýsi „pannovák“...

Anebo je snad lepší, jak to dnes dělá spousta katolíků, kteří jsou na zodpovědných místech (o evangelících ani nemluvě): totiž posloužit nevěřícím tak, jak oni to chtějí – neboli, jak se dnes taky říká, „respektovat svědomí nevěřícího“? To ovšem potom leckdy předpokládá, že vlastní svědomí schovám doma na dno skříně a nebudu s ním chodit do práce...