Vzpomínám si, jak mě ohromilo, když jsem jako patnáctiletý poprvé uslyšel to slovo – „Člověk je tvor futurocentrický“. Co z toho plyne? Že budoucnost je pro člověka víc, než to, co prožívá teď? Ale jde o to, na jakou budoucnost myslíme: velkou, anebo malou, logickou, nebo nelogickou, vyplývající z prognóz, anebo vítající nás radostně vzdor prognózám; hmotnou, anebo duchovní, na této zemi, nebo mimo tuto zem; vzdálenou, anebo blízkou, tak blízkou, že jakákoli jen trochu vzdálenější budoucnost je nám bláznovstvím, co je doma, to se počítá...
Sidebar
RSS
Malá zamyšlení
Odpolední rozhovor na konci cesty
„Dobré odpoledne, pane Müller,“ říkám zdravotnímu bratrovi, „tak jdu na ten prstýnek.“ V ruce mám malé štípačky. Práce vedoucího údržby v nemocnici může být někdy velmi pestrá...
Stará kniha
Čtu teď knihu, která byla vydána před 83 lety, v roce 1937, ale jako by to bylo před několika sty lety. Tak se církev Kristova od té doby změnila – ne ve své nauce, nýbrž v praxi; zejména v tom, jak sama sebe cítí, jak sama sebe prezentuje. Dost naznačuje už titulní list: autor – Msgre R. Fontanelle, kanovník u Svatého Petra v Římě; název knihy – JEHO SVATOST PIUS XI. Úvodní slovo k českému vydání – napsal J. Em. Karel kardinál Kašpar, kníže-arcibiskup pražský, primas český...
Goretti a Morricone
Poslouchám český pořad Vatikánského rozhlasu. Je věnovaný především dvěma italským osobnostem, které jsou jak jen možno rozdílné. Marii Gorettiové, chudé a obyčejné dívence, která zemřela jedenáctiletá na následky zranění, jež utrpěla, když se bránila znásilnění; ještě před smrtí stačila odpustit svému vrahovi a vyslovit přání, aby se s ním sešla v nebi. A Enniu Morriconemu, hudebnímu skladateli, který zemřel dnes jedenadevadesátiletý na vrcholu slávy...
Slavný den
Dnešek je den, který se zapsal zlatým písmem do dějin naší země: den obnovy sloupu se sochou Panny Marie na Staroměstském náměstí v centru hlavního města. Mám nesmírnou radost! Ale Panna Maria mě dnes také usvědčila z nevěry: jak jsem obnově sloupu na Staroměstském náměstí fandil, převelice fandil – a modlil se za to, aby k obnově došlo, tak jsem v ni v hloubi srdce nevěřil...