Domnívám se, že otázka po postavení křesťana  v dnešní  společnosti má dvě roviny - veřejnou („mediální“)  a osobní.

1. Ve  veřejném životě křesťanství nějak zastoupeno nepochybně je, především jako jakási pěna  (když jsou Vánoce, v novinách zpravidla najdeme rozhovor s nějakým  představitelem církve apod.). Křesťanství je v zásadě tolerováno, ovšem pokud je rozředěno natolik, že současnou společnost neprovokuje. Dojde-li na ožehavé  téma, jako  např. potraty či sexuální výchova, je zle.  Tak je tomu víceméně v celé  západní Evropě; média a politika kráčejí jiným, opačným směrem než  křesťanství. Zde je ovšem třeba zdůraznit, že křesťanství není jednolitý  proud a má mnoho podob od ultraliberálních po ultrakonzervativní, přičemž  mediálně nejviditelnější bývají často krajní póly, což zkresluje celkový dojem u většinové  společnosti. (S tím také souvisí otázka, kolik je ve  skutečnosti křesťanů,  kteří jsou ochotni pro svou víru něco obětovat: čas,  peníze, kariéru apod. To si vůbec netroufám odhadnout, a ani mi to nepřísluší. Někdy vnímám určitou schizofrenii, propast mezi nedělním  křesťanstvím a chováním po zbytek týdne, ale to by  bylo na jiné  téma.)

Pokud jde o Evropskou unii, cítím se v ní poněkud rozporně, asi jako v sametových drápcích:  její sevření nebolí, otázkou je, jak dlouho nebude bolet. V EU je křesťanství zastoupeno silněji než u nás a politická kultura je celkově kultivovanější, odtud pocit určitého bezpečí. Na druhou stranu evropské elity razí více či méně  jasnou protikřesťanskou politiku, to musí  vidět každý.

2. Osobní rovina je pochopitelně individuální. Já  např.  bydlím na Moravě, v naší vesnici je v neděli plný kostel, v našem  bytovém domě (novostavba), kde žijí samé „náplavy“,  dokonce z dvanácti  rodin chodí pět (!) pravidelně do kostela, nemám tedy pocit nějaké izolace. V bývalém zaměstnání (střední  škola) jsem byl spíš výjimka, ale nezaznamenal jsem  nějaké  negativní reakce vůči sobě ze strany kolegů; ze strany  žáků občas  ano, ale někdy byly spíš legrační, jindy provokující učitelskou autoritu (kdybych se prohlásil za ateistu, bylo by to stejné). U některých žáků (drtivá většina z nich byla naprosto nedotčená vírou, jejich rodiny podle toho bohužel vypadaly) jsem vnímal spíš určitou zvědavost, asi jako když vidíme exotické zvíře, spojenou občas s neurčitým očekáváním „něčeho“. Jejich ponětí o víře bylo formováno hlavně médii, takže spíš tragikomické.

S kolegyněmi  v kabinetě jsme se občas bavili i o věcech  náboženských se vzájemným respektem. Myslím, že pokud jde o osobní  rovinu, tam my křesťané budeme mít takový prostor, jaký si vybudujeme. Znám řadu lidí, kteří svou obětavostí, laskavostí a charakterností dělají křesťanství čest.To je jediná cesta, která má smysl. Nemá cenu skuhrat na  nepřízeň  doby. Křesťan nemá být občanem první  kategorie, jako jím nebyl ani Pán Ježíš. Obnova společnosti  musí přijít zdola, nedá se nadekretovat zákony a vyhláškami. Zdá se mi, že právě v dnešní době je aktuální znovu  pročíst a  promodlit Skutky apoštolů a epištoly, protože naše  situace je v mnohé analogická. Jen pár příkladů:

Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti  duši, a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás  osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy  vzdali chválu Bohu „v den  navštívení“. (1 Pt 2:11-13)

A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží,  co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (...) Radujte se s  radujícími, plačte s  plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale  věnujte se všedním  službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.“ (Ř  12:2,  15-16)

Občas přemýšlím nad přirovnáním křesťanů k soli země; sůl v polévce je „neviditelná“, rozpustí se, ale stačí lžička, a její přítomnost  bezpečně poznáme podle chuti, která se výrazně změní. Stačí lžička.


...........

Autor je vědecký  pracovník (bývalý učitel), ženatý, 31 let, jedna dcera. Žije v Brněnské diecézi. Katolíkem se stal až v dospělosti.


Hledání