Zahraniční politika
Nerealistická, ale nebezpečná a krvavá byla po celou dobu jeho vlády i Kaddáfího zahraniční politika. Ta byla nejdříve nesena cílem vytvořit jednotný arabský stát „od Marrákeše po Bahrajn“, později snahou hrát rozhodující roli v Africe a v celém třetím světě a fanatickou, vražednou nenávistí vůči Západu – aby nakonec (poté, co se dostal do mezinárodní izolace), byl Muammar Kaddáfí ještě úspěšný jako politik, který je znovu akceptován a vítán všemi mocnostmi západního světa...
Kaddáfí věnoval velké úsilí snaze vložit svou zemi jako kartu do hry a získat tak podíl na moci v některém sousedním státě: vážně míněné, ale nakonec vždy neúspěšné byly jeho pokusy sjednostit Libyi nejdříve s o mnoho větším Egyptem a později s menšími sousedními státy, Tuniskem nebo Čadem..
V 70. letech vybudoval obrovskou armádu vyzbrojenou především sovětskou a československou technikou, marně však usiloval o získání jaderných zbraní; tomuto jeho přání nevyšel vstříc ani Sovětský svaz, ani Čína, ani majitel „islámské jaderné bomby“ Pákistán.
Na přelomu 70. a 80. Kaddáfí živil dlouhý občanský konflikt v sousední saharské republice Čad, bývalé francouzské kolonii. Vleklá a bezvýchodná válka, v níž libyjští vojáci vedli krvavé boje s africkými žoldnéři vyzbrojenými francouzskými zbraněmi, měla nakonec za následek – brutálně potlačenou – vzpouru části Kaddáfího armády. Čadský konflikt nakonec rozhodlo nasazení francouzského letectva.
Současně byl však Kaddáfí díky svým štědrým darům různým vládám úspěšný jako činitel organizací afrických zemí a zemí nezapojených do vojenských bloků. Štědrý byl především k africkým diktátorům. V oblibě měl především ty z nich, kteří se u moci udržovali násilím, jako byli Idi Amin v Ugandě, Charles Taylor v Libérii a mnozí další.
Sponzor terorismu
Předlouhý by byl rovněž seznam teroristických organizací, které Kaddáfí během své dlouhé vlády finančně podporoval. V 80. letech byly na jeho výplatní listině evropské marxistické guerilly, italské Rudé brigády a německá Frakce Rudé armády. Zvlášť intenzívní (až by se dalo říct srdečná...) byla spolupráce muslimského diktátora s formálně katolickou Irskou republikánskou armádou, které Kaddáfí kromě jiného „potřebného zboží“ dodával (jakožto „dealer“ československého chemického průmyslu...) i plastickou trhavinu Semtex.
Ale Muammar Kaddáfí prokazatelně sypal finanční prostředky i do zakrvavených dlaní na druhé straně světa: podpořil marxistické, islámské a etnické protivládní skupiny na Filipínách, v Indonésii, na Papui–Nové Guineji, na Novém Zélandu i v Austrálii. A asi i leckde jinde.
První část článku (arabský nacionalismus)