Jak snadno se ale lidé i mnozí křesťané nechávají koupit duchem tohoto světa. Honba za požitky, které nabízí tento svět, je dnes tak rozšířená, až z toho mrazí. Je bohužel i dost těch, kteří berou chození do kostela jen jako jakýsi folklórní nátěr. Znám i křesťany, kteří, když se zmíním o ďáblu, odpovědí soucitným úsměvem a reakcí ve stylu „Já v ďábla nevěřím“ nebo „Pozor, ať tady zase nemáme nějaký hon na čarodějnice!“ Z těchto reakcí bývám opravdu smutný.

Od jaké moci nebo od koho by nás potom Pán Ježíš osvobodil? Když se objevily mezi teology názory, že ďábel reálně neexistuje („průkopníkem“ v této věci byl švýcarský profesor Herbert Haag, kniha Abschied vom Teufel, 1978), papež Pavel VI. tehdy reagoval slovy, že prostě nelze vytrhat z Písma svatého všechny stránky, kde se o ďáblu mluví... A blahoslavený papež Jan Pavel II. později řekl, že kdo nevěří v existenci ďábla, nevěří ani v evangelium.

Cílem připomínání existence zlého ale není někoho strašit, nýbrž varovat, aby byl člověk stále ve střehu a zůstával v neustálém kontaktu s Ježíšem.

Přijď, Pane Ježíši!