Když mluvím o vlažné duši, nemluvím o těch, kteří ani na Velikonoce nejdou ke zpovědi a ke svatému přijímání. Ti ať pamatují, že i přes své modlitby a dobré skutky půjdou do záhuby. Ať setrvají v zaslepenosti, jestli je jim tak dobře. Ale řeknete mi, že přece ne všichni, kteří na Velikonoce přistupují ke svatému přijímání nebo se i během roku zpovídají, budou spaseni. To je pravda! V tom nevelkém počtu vyvolených budou pouze ti, kteří přijímají svaté svátosti, a nenajde se tam ani jeden z těch, kteří se v čase velikonočním vyhýbají zpovědím a svatému přijímání. Uvěřte mi, malověrní, zaslepení a zatvrzelí hříšníci. Bez zpovědi a velikonočního svatého přijímání pro vás není věčná radost.

Tak toto je kousek z kázaní svatého kněze Jana Maria Vianneye o vlažnosti. Dost ostré, že? Ale přitom současnou církví, jejím papežem, jednoznačně doporučené.

Vybavuje mi to debatu, kterou vedli mí známí o tom, jak vidí své naděje na nebe. Jeden říkal: „Musíme se vždycky obávat, že bychom nemuseli do nebe přijít, můžeme přece něco pokazit… Máme se bát!“ Druhý říkal: „Ne, to se stát nemůže, my jsme Jeho a chceme být Jeho, tak nanejvýš do očistce, ale raději rovnou do nebe! Přece by nás nenechal zhřešit tak, abychom se do nebe nedostali, když jsme Jeho!“ Ale první odporoval: „Jen se podívej, kolik už bylo velkých lidí, kteří odpadli!“ Tím debata skončila a vystrašený druhý mi volal, co s tím.

Napadlo mne k tomu, že vlastně oba se shodují na tom, že je potřeba žít pro Boha. V tom, že On je střed toho, co říká jeden i druhý, v tom, že se jejich rozdílné postoje shodují: žít pro Krista.

A přes noc se mi ujasnilo něco, co bych přes den nepřipustila: chyba je v tom, hodnotit lidi před Bohem jako velké a malé. Všichni jsme malí.

Ale, přece jenom, ne všichni musíme být vlažní. Co radí Jan Maria Vianney proti vlažnosti? Vlažný člověk se bude zpovídat každý měsíc, možná i častěji. Ale jaképak to jsou zpovědi! Není na ně připravený, ani netouží po nápravě. Tyto zpovědi jsou tak malé a slabé, že je rozpráší i slabý záchvěv větru. Když přijde do zpovědnice za dalších dvacet let, bude se zpovídat z toho samého. Smrtelným hříchům uniká, ale nestraní se pomluv, lži, závisti, přetvářky, nelásky k bližním. Jestliže takové osobě neprokážete přiměřené ocenění, bude se tím trápit a uchová si v srdci hořkost. Vlažný člověk ráno před přijetím svatého přijímání bude myslet na své zájmy. Muž například bude zaujatý myšlenkami na nákup a prodej, žena bude přemýšlet o hospodaření, o dětech, děvče o oblékání, mladík o zábavách. Lhostejný uzamkne Boha ve svém srdci jako v temném a špinavém vězení. Nezpůsobí mu smrt, ale nechá ho ve své duši bez radosti a útěchy. Po svatém přijímání celý den nepovznese svou mysl k Bohu.