Léto se převážilo do své druhé půlky – a už padá k podzimu...

Mám rád léto, a to i tehdy, když se ve vedru jen tak ploužím a je až takové parno, že mi stojí za to přejít na druhou stranu ulice i pro dva tři metry chůze ve stínu.

Léto je veliký dar Boží. „V létě je ruka Páně otevřená, říkala moje matka,“ říkala moje matka.

Za čas prožitý v létě, za letní čas, připadá mi, se budeme Pánu přísněji zodpovídat, co jsme dělali, jak jsme jej využili, nežli z času, který jsme prožili v zimě...

V neděli jsem byl u přátel na chatě u Žďáru. Kombajny jely po silnici a vypadaly jako pojízdné věže; měly stále ještě na boku napsáno FORTSCHRITT – ale už to neznělo tak hrozivě; kombajny už televiznímu zpravodajství nedominují a Vasil Biľak už nechodí do polí žehnat zemědělcům.

Pili jsme lahvové pivo z Poličky – a to je pivovar tak zapadlý, že tam ještě mají na nálepce napsáno, že máme pít hodně piva! (Tam ještě mají lidé rozum, nemusí se jim psát na každou láhev: na pivo s rozumem, cé zet!)

Šli jsme kus lesem, ne velký, ale pro mě teď dost velký kus, až k místu, kde se říká U obrázku – a skutečně tam obrázek je, připevněný na stromě. Přátelé nedokázali poznat, o kterého světce jde. (Byl to Jan Nepomucký, přece, jeden z nejzobrazovanějších světců u nás!) Les byl plný divoké zvěře: černé veverky nám skákaly nad hlavou, malé žabičky pod nohama, majestátní káně se vznášelo tak nízko, abychom viděli každou jeho peruť. Srnec uskočil z cesty. Víte, jak křičí srnec? Tak, že vlastně nevíte, zda si stěžuje, anebo chce někomu nahnat strach: přesně tak houkal motorák na trati, po které jsem jezdíval, když jsem byl malý kluk.

Když jsme se vrátili do města, bylo mi dusno – ale nejsem z těch, kdo nadávají na město, tuto letní povinnost neplním; město je taky krásné.

Když jsem dnes brzy ráno vyšel z domu, úplně celé město ještě spalo. (Jen jedna slečna v uniformě fastfoodového řetězce utíkala co nejrychleji do roboty.) Pocítil jsem chlad a uvědomil jsem si, jak je mi to příjemné; chlad prožitý v létě, brzy ráno, je úplně jiný než stejný počet stupňů Celsia na podzim anebo v zimě. Je to chlad s nadějí na léto, na teplo během celého dne, a proto chlad osvěžující... (Toto je možná metafora všeho našeho trápení zde na světě.)

Léto je velký Boží dar – zopakuji to ještě jednou, za na závěr, místo pointy. Jako pointu.