Od konkláve 2013 k Velikonocům 2025. Vystřihl jsem ze svého deníku několik stránek, kde mám záznamy o papeži Františkovi. 

Středa 13. března 2013
Po setmění už sedím ve svém druhém  bytě a něco píšu, když tu náhle kolem sedmé mi moje žena Zina hlásí mobilem: „Habemus papam!“ Nemám tu televizi ani rádio a už vůbec ne internet, tak jenom smutně odpovídám: „Škoda, že neuvidím balkónovou scénu.“ Zato hned zaslechnu zvony, zvoní všechny olomoucké zvony, trochu ztlumené pozdní zimní mlhou; jdu si je poslechnout na balkón. Další zprávy nějak dlouho nejdou. Tak jak, Pane Bože? Koho jsi nám poslal ke kormidlu? A až po osmé hodině Zina telefonuje a opakuje mi slovo od slova, co slyší v televizi: v pátém kole volby dostal potřebný počet hlasů kardinál Jorge Mario Bergoglio, argentinský arcibiskup, a vybral si jméno František.
Je to několik překvapení: ne Ital (ovšem Italové byli jeho rodiče), ne Evropan (po několika stoletích), jenom o devět let mladší než Benedikt XVI., první papež z řádu jezuitů a první papež jménem František. Jeho první slova a první požehnání mi už Zina nepřenáší, to by stálo moc peněz. Slyším o něm prvně; nebyl ani mezi kandidáty, které odhadovala média. Nic dalšího o něm nevím, ale jsem rád, že tak brzo přišel bílý dým, a jenom doufám, že ohlásil Boží přízeň jako obláček nad horou Karmel.

Čtvrtek 14. března 2013
Synek mi v televizním archivu najde balkónovou scénu z Vatikánu: nový papež vypadá v obličeji jako Pavel VI. Vystupuje spíš civilně, přeje přítomným „dobrý večer“, ale hned vyzve k modlitbě za Benedikta XVI. a pak poprosí o modlitbu za sebe. Vtipně poznamená, že „kardinálové se vydali pro nového papeže až na kraj světa“, ale taky cituje slova Ignáce z Antiochie, že církev římská dalším církvím „předsedá v lásce“: slyšeli jste dobře, bratři teologové, kteří občas záhadně smýšlíte o papežském primátu? Jsem potěšen, i když neskáču nadšením jako posledně při volbě Benedikta XVI. Ale to je jenom tím, že jsem kardinála Bergoglia vůbec neznal; jeho příjmení si doufám zapamatuju podle velkých slunečníků zvaných pergoly. Život jde dál a církev pluje dopředu a veze si všechny poklady předchůdců.

Neděle 12. září 2021
Papež František dnes dopoledne slouží mši v Budapešti a po ní přelétá na Slovensko, kde má pobýt do středy. Sledujeme v televizi jeho přistání a setkání se zástupci všech možných církví na apoštolské nunciatuře v Bratislavě. Svatý otec nás nabádá, abychom si uchovali kontemplativní, více citový styl víry, který je prý pro nás Slovany východnějšího typu přirozený.

Pátek 25. března 2022
Slavnost Zvěstování Páně. Svatý otec zasvěcuje Panně Marii Ukrajinu a Rusko. Koná to v rámci kající bohoslužby u svatého Petra ve Vatikáně. Po úvodních modlitbách sestoupí z papežského trůnu a jde sám bez přisluhujících do boční lodi k zpovědnici, kde už na něho čeká nenápadný páter. František by těžko klekal, tak se jen nakloní za dvířka zpovědnice, a když je hotový, sedne si dovnitř a zpovídá zas on toho pátera. A pak další lidi, kteří už tam stojí ve frontě. Viděl jsem několik papežů, dva z nich i osobně bez kamer, ale až dnes vidím poprvé, jak jde papež ke zpovědi a sám zpovídá druhé. Samozřejmě díky Televizi Noe, která bohoslužbu přenáší. Časy se mění a Svatý otec čím dál víc vypadá jako kterýkoli farář. Ani mi ty historické rekvizity nechybí, jenom bych snad obnovil ta nosítka, na kterých se vznášel ještě Pius XII. Františka už chůze evidentně namáhá.

Vánoce 2024
[…] Při obědě sledujeme požehnání Urbi et orbi a já se s úžasem dovídám, že papež před týdnem oslavil 88. narozeniny. […]

Pondělí 3. března 2025
Konečně pořádně spím a už se tak nedusím: zřejmě zabral ten Haniččin čaj. […] A jedna zpráva potěší. Papež František leží už týden na klinice Gemelli se zápalem plic a média hlásí, že „dnes v noci dobře spal“. Bohu díky: já taky.

Čtvrtek 13. března 2025
Ráno u svaté Anny: tak dobře se mi už dlouho nehrálo a nezpívalo. Hlas mi po půlroční chorobě zase zní a lidé s chutí zpívají, zvlášť nakonec papežskou hymnu: František je právě ve špitále a 13. března má výročí zvolení.

Velikonoční pondělí 21. dubna 2025
Ráno hraju u jezuitů, v rezidenci nabízím tykání fráteru Václavovi, doma sedám ku psaní, synek si vedle cosi čte a z kuchyně přijde Zina: „Pánové!“ Že by už oběd? Vždyť je teprv jedenáct! „Zemřel papež František.“ Pustila si televizi, měl začít film Chobotnice (ten český dětský, žádný akční horor) a zahlédla tohle. Synek i já máme sice zapnuté počítače, ale zatím jsme tu zprávu nezachytili. Z Vatikánu hlásí kardinál camerlengo, že Svatý otec zemřel v 7:35 ráno v Domě svaté Marty. Zpráva ovšem přišla před chvílí: ani v kostele to nikdo nevěděl, i když mše začala shodou okolností také v půl osmé. Hned se my Komárci za „Frančeska“ modlíme. Včera nám ještě stihl z Říma požehnat. A drobný detail: dnes je to přesně třicet let, co zemřela naše maminka. Také ve velikonočním týdnu.