Fejetony

Moje vzpomínky jsou z raného dětství. Vidím se, jak jdu s babičkou ze samoobsluhy. Samoobsluha je kupodivu pořád na stejném místě. Stejně jako knihkupectví, ale to je vzpomínka o dvacet let pozdější: jsem mladý student přijel jsem za dívkou z ročníku; koupil jsem pro ni na náměstí sbírku veršů a vydal se ji hledat nahoru do sídliště...

Uspořádat první podnik z naší obecní plesové sezóny je výhra. Lidé jsou natěšení a tancechtiví jedinci se o místa přímo perou. Organizátorská moudrost velí pořádat ples po patnáctém dni příslušného měsíce. Pro rentiéry dodávám, že to je ten den, kdy běžný člověk přinese domů výplatu. Letos se náš, v pořadí již jedenáctý ostrostřelecký ples konal v sobotu dvacátého ledna. „Pěknejch pár lidí,“ pochvaloval si major Lukáš s pohledem na naplněný sál hostince. „Jenom by mě zajímalo, koho budou příští tejden volit...“

Za časů Pepka Druhého vzniklo v českých zemích císařské posvícení: úředně nařízený jednotný termín, aby se posvěcení kostela neslavilo v každé dědince jindy. Dnes ale nemáme císaře a na Moravě místo posvícení říkáme hody. Cosi podobného jsme teď v lednu 2018 prožili. Hody obsahují oficiální rituál i lidovou veselici, která pak volně přechází v rozpustilou zábavu. To všechno jsme mohli sledovat například v České televizi...

Hans-Ulrich Jörges, sloupkař, který své postřehy každý týden uveřejňuje v hamburském více méně seriosním časopise Stern, přistál na letišti v Curychu a dostala se mu do ruky Teta – tedy Tante, jak se přezdívá konzervativnímu listu Neue Zürcher Zeitung, nedělní číslo. Přečetl si z něj tři články na první straně a dospěl k závěru, že Švýcarsko je na tom o mnoho líp než jeho vlast, Německo...