Ditrichštejn a Sarkander. Do konce května připomíná výstava na zámku v Holešově obě jména, jistě s odkazem na několik letopočtů končících šestkou: Jan Sarkander se narodil 1576 a 1616 nastoupil do Holešova jako farář, František kardinál z Ditrichštejna zemřel 1636 v Brně.
Historický výklad na výstavních panelech je naštěstí uctivý a nepapouškuje pomluvy, které zvlášť o Sarkandrovi dodnes šíří někteří historikové a náboženští publicisté. Výtvarné výjevy ze světcova života pocházejí z různých dob: kromě 17. až 19. století je relativně bohaté období kolem roku 1970, kdy kulaté výročí Sarkandrovy smrti (1620) uctilo několik soudobých grafiků, mimo jiné známý Michael Florian. Jsou tu ukázky dobového tisku jak z roku Sarkandrova svatořečení 1995, tak z roku jeho beatifikace 1869: švabachem tištěné noviny s programem oslav a s oznámením, kdy bude kázání „německé“ a kdy „moravské“. Vidíme tu Sarkandrovy knižní životopisy, staré i nové, historické i literární: barokní legendy, epické básně i tři romány, které v 2. polovině 20. století napsali František S. Kovář, Jan Žáček a Zdeněk Vyhlídal.
Výstavní síní tiše zní barokní hymnus a promítá se krátký film, na kterém kněz v klerice a biretu prochází holešovskými kostely a kaplemi. Ve výklenku za sklem je malý relikviář: tady se katolický návštěvník nejspíš spontánně pokloní a pomodlí. A podobně, když vyhlédne oknem přes zámecký park a je zrovna slunný den: přímo odtud je vidět povědomá silueta Hostýna a poutního chrámu.
Část výstavy věnovaná Ditrichštejnovi má název „Mezi klíčem a mečem“. Má to být narážka na to, jakým způsobem kardinál disponoval mocí církevní a světskou? Nevím. Mně to připomíná krásnou větu z historického románu Jaroslava Durycha Bloudění (1929), ve kterém epizodicky vystupují Ditrichštejn i Sarkander: „Jen svíce zářily jako nevinné družičky, svěřené ochraně meče a klíče.“ Je to součást líčení pobožnosti v kostele. S klíčem se tradičně zobrazuje apoštol Petr, s mečem Pavel.
Výstava ukazuje i snímky míst, kde Sarkander pobýval. Rodný dům ve Skočově na Těšínsku (dnes Skoczów na území Polska) je upraven na muzeum s kaplí a ve městě dokonce funguje „szlak sarkandrowski“: sarkandrovská naučná stezka. Nad tím si můžeme postesknout, že v Holešově ani v Olomouci není Sarkandrova ulice nebo náměstí: v Olomouci byla Sarkandergasse za Rakouska-Uherska. Ale žádný stesk, výstava je dobré znamení: už to není kontroverzní postava, už je to významná osobnost v historii města.