Ministr financí dr. Rašín pronesl 19. ledna 1919 na sjezdu českého úřednictva a zřízenectva v Praze: Myslím, že nedojdeme dále, jestliže nebudeme míti kuráž říci, že naše republika těžce stůně třemi velkými nemocemi a že musíme tyto nemoci rychle léčiti.
První nemocí jest nechutenství k práci.
Druhá veliká nemoc, na kterou republika těžce stůně a kterou nejvíce ve svém rozvoji trpí, je to, že všichni lidé věří ve všemohoucnost státu. Lidé si myslí, řeže stát může všechno udělati, že stát může dáti lacinou mouku, laciné boty, laciné šaty a že stát může zvyšovati platy, že může obratem ruky odpomoci bytové nouzi. To jest velmi nebezpečná nemoc. Zejména v republice stojíme na stanovisku, že stát jsme my, že stát není něco, co by stálo nad veškerým obyvatelstvem.
A nyní třetí nemoc nejnebezpečnější, že v československé republice nikdo nechce poslouchati, ale co je nejhorší, že v ní nikdo nechce ani poroučeti, že naše veřejná správa žije pod terorem a strachem, že setník se bojí choditi v uniformě, že okr. hejtman se bojí něco naříditi a všichni dělají to proto, že se každou chvíli objeví lidé, kteří si myslí, že oni mají právo poroučeti proto, že náležejí určitým politickým stranám anebo třídám, a přece v demokracii především musí musí býti respektován zákon, nemá-li dojíti k anarchii.
Na tyto tři nemoci stůněme a z nich se musíme dostati, chceme-li republiku udržeti.
(zpráva Československé tiskové kanceláře)