Středověká myšlenka vlády spočívala na předpokladu, že veškerá moc je od Boha, tedy i vláda a světská moc je panovníkovi od Boha pouze propůjčena. Nikoliv z vůle lidu či pro zásluhy konkrétního člověka, ale díky Boží milosti stává se panovník panovníkem. My žijeme v demokratickém systému, zdrojem veškeré moci je prý lid, a panovníky tohoto typu nemáme. Některé věci ze starých dob však přežívají, a tak máme, jak se zdá, bez zásluh a z milosti Boží alespoň profesora.

Jako akademik jsem se zájmem přečetl texty, týkající se sporu o platnost profesury Tomáše Halíka. Podle záznamů Karlovy univerzity, zdá se, do jmenovacího (profesorského) řízení vstoupil jako docent, se dvěma malými doktoráty (Th.Dr. a Ph.Dr.), a s žádným velkým doktorátem (Th.D.), což je věc velmi neobvyklá. Jak získal velký doktorát a zda skutečně získal dva tituly s jednou prací, však nebude možné zjistit, dokud nebudou zveřejněny dokumenty z Univerzity Karlovy. Dokud se nebude možné probrat labyrintem univerzitních dokumentů s vírou a pochybností, nezbývá nám, než žít s tajemstvím, jak přesně jeho studia probíhala.

Co ovšem je možné zhodnotit zcela přesně, je publikační aktivita pana profesora. Pro habilitační (docentské) a jmenovací (profesorské) řízení se na univerzitách vyžaduje soupis vědeckých prací, z nichž největší váhu mají vědecké články v kvalitních vědeckých časopisech s recenzním řízením. Tyto časopisy jsou vedeny v databázi Web of Science, kde lze vyhledávat vědecky významné články všech autorů z celého světa. Publikační činnost v těchto časopisech ve všech vědních oborech podstupuje přísnou anonymní oponenturu, na jejímž konci je buď publikování, nebo odmítnutí daného textu. Není možné, aby někdo pracoval na univerzitě s vyšší akademickou hodností, aniž by měl tyto vědecké výstupy. Existuje patrně jen jedna výjimka, a tou je Tomáš Halík, profesor sociologie na Filosofické fakultě UK.

Tomáš Halík měl v době svého profesorského řízení v roce 1997 na Web of Science v lepším případě jen třetinové spoluautorství na článku, otištěném ve Sborníku lékařském v roce 1985, o významu výuky komunikace s pacientem v medicínském vzdělávání. Od té doby pod jeho jménem na Web of Science žádný vědecký článek nepřibyl. Má tak za sebou 35 let akademické kariéry bez jediného odborného textu ve vědeckých časopisech. Profesorem se tak nejspíš stal z milosti Boží, rozhodně ne pro své vědecké výstupy. I to se na akademické půdě stává; když někdo moc chce, aby byl, tak nakonec i je – titulovaným akademikem. Neodbytnost a ambicióznost mohou přinést své ovoce. Univerzitní orgány v jeho případě alespoň projevily smysl pro humor, když ho jmenovaly profesorem 1. dubna, tedy na apríla.

Úroveň publikační činnosti je zvláštně tristní, pokud se podíváme na jiné, kteří ve stejné době a ve stejném oboru podstupovali habilitační či jmenovací řízení. Souběžně s profesorským řízením Tomáše Halíka běželo habilitační (docentské) řízení sociologa Hynka Jeřábka, který měl v té době na kontě 7 odborných článků ve vědeckých časopisech, vedených na Web of Science, a do dnešního dne vytvořil dalších 8 vědeckých článků v této nejvyšší kategorii publikační činnosti. Vědecké radě Fakulty sociálních věd patrně nepřipadalo divné, že budoucí docent má mnohonásobně více publikací než budoucí profesor.

Sociolog Jiří Kabele se habilitoval o rok dříve, v roce 1996. V té době měl na Web of Science nejméně 4 vědecké články jako jediný autor, a od té doby přibylo dalších 7. O dva roky dříve, v roce 1994, byl profesorem sociologie jmenován Josef Alan, v době svého jmenovacího řízení měl na svém kontě 4 články na Web of Science, po jmenování profesorem přibyl další jeden, než v roce 1996 akademické prostředí opustil.

Tomáš Halík v některých svých textech vyzývá k tomu, aby církevní představitelé opustili „vznosné tituly a okázalé vystupování na veřejných slavnostech“. Snad by tedy – vyzýván i nevyzýván – mohl začít u sebe.