Nechtělo se mi o tom psát, musel jsem se na to nejdřív vyspat a vydat se ráno na chvíli do lesa; jsou totiž látky, kterými se člověk ušpiní, jen když na ně pohlédne. Ale jsem občan České republiky a Miloš Zeman je prezident České republiky, mlčet tedy nesmím.
Především: Miloš Zeman bere úřad prezidenta (úřad, do kterého jej zvolila menšina občanů a malá většina voličů po kampani, při níž soustavně porušoval pravidla i zákony) nikoli jako výkon státní funkce s určitými povinnostmi a pravomocemi, danými ústavou, zákony, zvyklostmi a normami lidské slušnostmi. Nikoli, nic takového: možnosti a moc prezidenta Miloš Zeman chápe jako svůj osobní majetek, jako – a to je možná nejpřesnější: jako svoji kořist.
Druhý moment je jeho lidská malost, ubohost, malichernost, mstivost. Miloš Zeman je funkčně nejvyšší trpaslík v České republice. To dokázal ne od prvního dne, ale doslova od prvních minut svého druhého prezidentského mandátu projevem, v němž si začal vyřizovat účty s těmi, které ráčí považovat za své nepřátele, a útočit proti svobodě slova.
Statečnost a moudrost projevila v té chvíli poslankyně za ODS Miroslava Němcová. Odešla z Vladislavského sálu jako první – a nemohla vědět, zda nezůstanete sama. Vzápětí se k ní přidal nezávislý senátor Václav Chaloupek a pak další zákonodárci. Byla to jedině adekvátní reakce na Zemanův projev a vrátila celému aktu prezidentského slibu aspoň kousek důstojnosti a lidskosti.
Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek řekl, že neodešel, protože chtěl vyslechnout projev „až do trpkého konce“. Aby ten konec nebyl ještě trpčí! Tragédie se k nějakému národu, jak nás učí dějiny, blíží zejména tehdy, když si většina jeho příslušníků neuvědomuje anebo nepřipouští vážnost situace. A „mohlo to být ještě horší,“ dodal smířlivě Pavel Bělobrádek. To jářku mohlo! Například v projevu ani jednou nezaznělo vulgární označení ženských pohlavních orgánů – což vzhledem k tomu, že část občanů ve stejném datu slaví Mezinárodní den žen, byla od prezidenta jistě laskavost.