„No tak – tisková konference!“ volal na nás fámulus Miroslava Sládka – ale my nic, nezvedli jsme se a nešli do sálu. Miroslav Sládek tehdy na několikrát pozurážel novináře – a my jsme se dokázali domluvit a nějakou dobu jsme jeho tiskové konference bojkotovali. To bylo někdy v devadesátých letech, přesné datum už nevím.

Já vím, je to rozdíl, Sládek byl tehdy předsedou jedné z parlamentních stran, Miloš Zeman je dnes hlava státu – ale fascinuje mě, jaké sprostoty a urážky z jeho úst, z jeho nevymáchané pusy, si čeští špičkoví novináři nechávají líbit. To přece není normální, aby se prezident republiky na tiskové konferenci po jmenování nového, no, staronového předsedy vlády (6. června 2018), tedy po vrcholném a důležitém státnickém kroku, choval jako hulvát.

Jen dva příklady z vícera v této tiskové konferenci. První. Když Zeman odpovídal na otázky České televize, dodal, že Česká televize je nejhorší. Proč? Protože TV Barrandov mu dává mnohem větší prostor? Tak závažné obvinění z úst hlavy státu by přece mělo být důkladně doloženo, anebo by vůbec nemělo zaznít. Druhý příklad. Zeman odpověděl na první z několika otázek redaktora Blesku – a dodal, že ostatní otázky zapomněl, „což svědčí o jejich nízké kvalitě“. Proč? Byly to úplně normální otázky, k věci a na místě – a prezident na ně taky normálně (no – normálně...) odpověděl poté, co mu je redaktor na jeho přání zopakoval... Proč měl prezident potřebu urážet novináře z Blesku, listu, který je mu profilem i mentalitou tak blízký? Řekl bych, že tak, pro radost, urážet a ponižovat lidi je prezidentovo hobby, jeho největší radost.

Všichni si uvědomujeme, jak naše společnost hrubne, jak se hulvátsví, nezdvořilost a pohrdání lidmi v nižším společenském postavení stávají zvolna normou. Prezident republiky je nejvýše postavenou osobou ve státě, pro mnoho lidí je stále ještě cosi jako vzor, tvůrce společenských norem. Jestliže ze sebe sype urážky jednu za druhou, má to nesporně vliv na celou společnost.

Je to odporné.