Jak praví klasik: „Od té chvíle, když náš Pán vstoupil na nebesa, na této hříšné zemi platí: hned jak potkáš spasitele, tak ho kopni do prdele!“
Proč v poslední době tolik českých katolíků propadlo fascinaci Viktorem Orbánem?
Odpověď je tak smutná, jak jen může být: na to stačí pár hlasitě pronesených frází o imigrantech.Věříme i oslovi, jen když nás ten osel hlasitě osloví (další klasici).
Na mě někdo, kdo na ulici vyřvává nacionalistické, šovinistické fráze, působí leda odpudivě. Tím spíš, když vím, že jinak mluví v Bruselu – a zcela jinak v Budapešti. (V závorce: to už je, pokud jde o vymezování vůči Bruselu, lepší náš český premiér Babiš, který sice nevede tak vzletnou protibruselskou rétoriku, ale když řekne, že nepřijme ani jednoho imigranta, tak nepřijme ani jednoho imigranta; ne jak Orbán, který jich – tajně, za zády maďarského lidu a proti své vlastní budapešťské rétorice – přijal 1600. Aby ukonejšil Brusel.) V Bruselu se mu smějí -- vědí, že je to pes, který štěká, ale nekouše. Protože: pokud je Evropská unie tak špatná, nejhorší vůbec, jak hlásá Viktor Orbán na budapešťské ulici, proč z ní tedy, u všech všudy, nevystoupí!?
Podívejme se maličko do dějin: Maďaři také přišli – a historicky vzato vlastně nedávno – jako pohanští imigranti do křesťanské Evropy, dopouštěli se tu násilí, nikdo je sem nezval, rozvrátili naši říši Velkomoravskou, pronikli až do dnešní Francie – ale nakonec se z nich stali křesťané. To už my, dnešní křesťané, nedokážeme obrátit hloupý milion imigrantů, kteří k nám přijdou? 
Odpověď je tak smutná, jak jen může být: nedokážeme. Nedokážeme obrátit ani sami sebe. Tady bychom měli začít!