Je červenec roku 2019. Co to vlastně v těchto dnech v naší zemi prožíváme?
Po další schůzce s prezidentem republiky Milošem Zemanem (už si všechny ty schůzky ani nepamatujeme, ani je už pomalu nedokážeme spočítat) nám předseda ČSSD (jedné ze dvou koaličních stran) a místopředseda vlády Jan Hamáček hlásí, co se dojednalo. Prezident Miloš Zeman o výsledku schůzky nepodal žádné informace. Dojednalo se, pokud můžeme věřit jen jedné ze stran rozhovoru, že prezident republiky po řadě týdnů obstrukce (ale jistě, že ano, obstrukce, i když toto slovo nikdo nepoužívá, čeho jiného než obstrukce) se uvolil, že za čtrnáct dnů splní svou ústavní povinnost bez zbytečného odkladu odvolat ministra (za ČSSD), jehož odvolání mu v souladu s koaliční smlouvou své vlády navrhl premiér Andrej Babiš. O tom, zda splní i svou další ústavní povinnost, totiž jmenovat nástupce odvolaného ministra, se prezident republiky nevyjádřil (v minulosti nám ovšem ráčil sdělit, že navržený kandidát se mu nelíbí); prezident prý chce počkat na stanovisko (šedesátičlenného) vedoucího orgánu ČSSD.
Orgán se mezitím sešel a kromě toho, že dal předsedovi strany pravomoc, aby sám o své újmě a úvaze rozhodl, zda pět ministrů za ČSSD má nebo nemá (někdy) odejít z vlády, potvrdil, že trvá na jmenování kandidáta na ministra, který se prezidentovi nelíbí. Na stanovisko vedoucího orgánu ČSSD prezident bezprostředně nereagoval, předseda ČSSD tedy požádal prezidenta republiky o (další) schůzku, aby ho o výsledku jednání orgánu ČSSD informoval.
Čas mezitím plyne. Předseda menší ze dvou koaličních stran a místopředseda vlády Jan Hamáček se v rozhovoru pro deník Právo vyjádřil, že už je vyčerpaný. V rozhovoru pro Český rozhlas to pak korigoval v tom smyslu, že ještě vydrží. A dodal, že unavený je i premiér. Kdo unavený není, to je prezident republiky.
Předseda menší ze dvou koaličních stran a místopředseda vlády vydrží... Vydrží co? Chodit na další a další schůzky s prezidentem – až se i prezident republiky unaví a splní své ústavní povinnosti? Odejít s ČSSD z vlády a dát tím prezidentovi prostor, aby si zformoval sám vládu, jakou chce?
Slyšíme stále častěji, že příčina současné šílené politické situace je v tom, že byla uzákoněna přímá volba prezidenta. Ale to přece není příčina. Klíč neleží v ústavní pozici prezidenta: bez ohledu na jinou formu ustanovení do funkce se pravomoci prezidenta republiky nijak nezměnily (spíše se ještě nepatrně zmenšily); ale možná mu přímá volba dala jakousi psychologickou pravomoc chovat se jako samovládce. Domnívám se ovšem, že člověk, jako je Miloš Zeman, by se snažil chovat jako samovládce, i kdyby byl zvolený „jenom“ parlamentem. V Rakousku, kupříkladu, přešli ze sněmovní na přímou volbu prezidenta už dávno, přičemž pravomoci prezidenta jsou v Rakousku (stále) ještě o něco menší než u nás – a žádný přímo zvolený rakouský prezident se ještě nechoval (ani zdaleka!!!) tak skandálně, jako ten náš.