V čase epidemie je, paradoxně, mnohem snadnější vládnout než za normálních časů. Nemusí se řešit žádné složité hospodářské otázky, všechno se odsouvá – a cokoli, co by jinak bylo špatné či problematické, je najednou záslužné či aspoň přípustné. Například rychlé a obrovské zadlužení státu.
Příčina všech problémů je mimo dosah vládnoucí moci, za zhoršování situace vláda nemůže, zato řešení, ať již by vedlo k výsledkům, nebo ne, je vládní zásluhou... Vlastně cokoliv, co vláda udělá, je správně, protože je to krok ke zmírnění infekce.
Proto se taky Andrej Babiš tak dlouho nechtěl pustit kormidla (a televizních mikrofonů) a po týdny odmítal pustit k rozhodování odborníky, tedy ustavit krizový štáb, jak mu to přikazuje zákon, a myslel si, že všechno zvládne sám. „Krizový štáb je vláda,“ prohlašoval.
Hlavní je ukázat energii a veliké nasazení. V tom byl zpočátku premiér Babiš až legrační. Krizové řízení pojímal jako jakousi skautskou bojovou hru: svolal například zasedání vlády přímo na půlnoc a jednalo se do půl třetí. Co se tak získalo oproti tomu, kdyby vláda zasedla normálně v devět? Vytvořila se atmosféra hrůzy – a velkého nasazení...
Když nakonec krizový štáb vznikl, nesměl stát v jeho čele (jak by to podle zákona mělo být) ministr vnitra, protože ten je současně předsedou menší vládní strany – a lidi by to pak, v příštích volbách, mohlo znejistět, komu dát jako zachránci svůj hlas. Tak je v čele nestraník Roman Prymula.
Všem je přitom samozřejmě jasné, že v čase krize musí veřejná autorita fungovat, jinak se společnost změní v klubko různých strachem vyhecovaných smeček hyen.
A že je lepší i dost špatná autorita, než žádná.
Ale vlastně, jak už jsem napsal v úvodu, za epidemie každá autorita je správná. Jak napsal starý básník: „V čase moru jak snadno se lidu vládne! / V čase moru jak vládnutí je snadné! / Vždyť víc než léky nás rozkaz krále léčí, / jak sladké je spočinout v jeho otcovské péči!“ Musí to být pro krále až opojné, když poručí – a miliony seniorů vyrazí na nákup v deset hodin; a dá si poradit, není přece žádný diktátor, změní svůj rozkaz a hned druhý den miliony seniorů vyrazí na nákup už v sedm...
Lidé odpouštějí premiérovi téměř cokoli, i jeho skutečně už na první pohled chaotický a nekompetentní způsob řízení.
Přiznám se, že od začátku jsem čekal, kdy Andrej Babiš schová pod současnou bojovou atmosféru nějaké skutečně velké darebáctví. A přišlo to brzy! Na zasedání vlády v pondělí 16. března na poslední chvíli mimořádně zařadil jako poslední bod věc, která s epidemií vůbec nesouvisela: projednání zákona, ve kterém šlo, i když se jmenuje jinak, o to, aby se zakryli skuteční vlastníci svěřenských fondů.
Na věc upozornil spolek Milion chvilek pro demokracii. A současně upozornil, že v jednacím řádu vlády stojí: „Ve výjimečných a zvlášť naléhavých případech může předseda vlády zaslat program schůze vlády nebo jeho dodatek ve lhůtě kratší než 6 dnů přede dnem konání jednání schůze vlády.“ Ale Babiš zařadil tuto věc, dozajista nikoli, zvlášť v čase koronaviru, mimořádně naléhavou, na program jednání až 11. března, tedy pět dnů před zasedáním. Ale to není to nejpodstatnější, podstatné je, že se to mělo ukrýt před očima veřejnosti. Což se díky Bohu nepodařilo. Věcnou informaci o této lumpárně přinesla i Česká tisková kancelář. A jakkoli se jí velká veřejnoprávní i soukromá média v podstatě vyhnula, utajit se ji nepodařilo. Andrej Babiš nakonec tento bod z jednání vlády stáhl, stejně potichu, jako jej tam předtím zařadil.
Vládnou nám nedobří a nečestní lidé. Které jsme si ovšem sami zvolili. Tedy my ne, já vím, ale většina národa. Vládnout se musí, zvlášť v čase epidemie. Ale je dobře, že jsou mezi námi lidé, kteří se dokážou našim vladařům dívat na prsty.