Mám vypnutý zvuk a televize mi v pokoji běží jen jako kulisa. (No, to je dost podivný způsob sledování zpravodajství, já vím…) Zazírám najednou: co tohle je? Severní Korea? Ne, tváře jsou evropské. Ve velikém sále všichni sedí ve vyrovnaných řadách jako na vojenské přehlídce, kdyby se při přehlídce sedělo, nikdo se ani nezavrtí. A co na mě zapůsobí nejděsivěji: na všech obličejích, jak jsou tak za sebou a vedle sebe, je úplně stejný výraz, vážnost a soustředění. Snad i strach... 
V Bělorusku se chystají prezidentské volby a letošní projev prezidenta Alexandra Lukašenka před oběma komorami Nejvyššího sovětu, nebo jak se ta jejich „sněmovna“ jmenuje, o stavu národa je obzvláště důležitý...
Šestašedesátiletý Lukašenko, někdejší odhodlaný odpůrce běloruské nezávislosti, se o nejvyšší úřad v Bělorusku uchází už pošesté. Nikdo nepochybuje o výsledku voleb, ani dílčí číselné údaje o počtu voličů a odevzdaných hlasech nebude možné brát vážně.
A další televizní záběry, tentokrát z ulic metropole Minska: obrovské poutače toho stylu, jaký si pamatujeme od nás před rokem 1989, jen ještě o hodně větší. Některé, což je téměř neuvěřitelné, i v běloruském jazyce. V této poslední sovětské republice, i když už bez Sovětského svazu, se jinak vše koná v ruštině; sám Lukašenko je schopen říct bělorusky pár frází, ale plynule v tomto, formálně ještě před ruštinou úředním jazyce své země, promluvit neumí.
Výsledek voleb je jasný, ale za pozornost stojí okolnosti. Kolik mítinků opozičních kandidátek Lukašenkův režim strpí? Skutečně opozičních kandidátek, ve smyslu kandidujících žen: po úředním vyřazení manželů z voleb se ujaly kandidatury jejich ženy, Svjatlana Cichanouská, Veronika Cepkalová a Marie Kolesnikovová.
A jakou míru nervozity dá Lukašenko najevo mírou absurdity různého obviňování opozice? Například z toho, že ruští žoldnéři, kteří běžně odcházejí právě přes Bělorusko do práce do Afriky a jinam, tentokrát měli za úkol v žoldu opozice rozvrátit před volbami Bělorusko. 
Běloruská republika není skutečně nezávislý stát a jeho koloniální mocnost mu to v poslední době dala několikrát zřetelně najevo, na což Lukašenko reagoval různými tanci, například nákupem malého množství ropy z USA nebo nyní zadržením žoldnéřů.
Ale to není podstatné. Nic podstatného se – aspoň v dohledné době – v Bělorusku nezmění.