Je to jedna z absurdit české ústavy, ušité horkou jehlou po rozpadu federace se Slovenskem: od neděle máme nového premiéra, ale nemáme, a jak se zdá, ještě týdny nebudeme mít, novou vládu. Jestli je někdo generál bez vojska, je to v tuto chvíli Petr Fiala.
Prezident se před jmenováním vlády chce sejít se všemi navrženými ministry, s těmi, se kterými se už sešel mnohokrát, i s těmi, jejichž jméno před volbami pravděpodobně ani neznal. Ústava mu to nepřikazuje ani nezakazuje, ovšem, jak opakovaně a různými slovy řekli představitelé pětikoalikce, prezident na to má jakési morální právo – když se na jmenovacích listinách ministrů a ministryň bude skvít jeho podpis.
Ovšem prezident nemá právo ministry kádrovat nebo prověřovat – i když právě to v minulosti vždycky rád dělal; vzpomínám si třeba, jak Martin Stropnický musel na Hrad přinést k ověření svoji „modrou knížku“, když měl být jmenován ministrem obrany… Miloš Zeman totiž, jak známo, rozumí všem rezortům a je schopen posoudit, zdali se dotyčný kandidát právě na tento post hodí, nebo nehodí.
Zatím z týmu Petra Fialy odmítl jen jednoho člověka, jak víme, a to aniž by se s ním sešel: kolik lidí asi odmítne poté, co se sejde se všemi? Můžeme se těšit. Vláda ovšem musí být jmenována kompletní, takže stačí ten jeden uchazeč, u kterého si prezident vzdorovitě dupne nožkou, a vláda by nebyla. Respektive by premiér Petr Fiala musel ustoupit, aby byla. Sledujete účinnost a destruktivní sílu této hry?
Právě hra, právě nekonečné napínaní a stavění druhých do neřešitelných situací, je, pro co nemocný prezident žije a co ho těší, než umře – každý z nás jednou umře.
Kdopak to asi je, ten první odmítnutý? Jde o hluboké státní tajemství – ovšem sám sobě prezident nestanovil okřídlené omezení „my nesmíme ani naznačovat“ a naznačuje rád. Takže dal zveřejnit několik nevhodných výroků dotyčného nevhodného člověka – a k převládajícím spekulacím o osobě Jana Lipavského z pirátské strany přibyla ještě Helena Langšádlová z TOP 09 – sledujete účinnost a destruktivní sílu té hry?
Strany pětikoalice dokázaly společně vyhrát volby, což je zázrak; dokázaly se okamžitě po volbách, přes problémy mezi piráty a starosty a nezávislými, dohodnout na memorandu o společném vládnutí. Dokázaly se v rekordním čase shodnout na struktuře a programu své budoucí vlády; což je taky něco jako zázrak. Ale je otázka, jak si dokážou poradit se – zdánlivě vstřícnou – obstrukční politikou Hradu.