Pochopitelně, jak jinak – vzbudilo to zájem v celém světě, kolem dokonala zeměkoule: informovala o tom a obrázky přinášela média od Austrálie přes Jižní Ameriku k Rusku: prezident sedící na invalidním vozíku uprostřed boxu z plexiskla, který má před sebou pozlacený rokokový stůl a – dělá politiku. Zase jsme jednou zcela světoví.
Také v tom, jak si zcela světově děláme ze svého prezidenta legraci.
Vadí Miloši Zemanovi posměch? Jak jsem jej poznal za roky jeho veřejného působení od prvních celostátně relevantních projevů v roce 1989, řekl bych, že ano. Miloš Zeman má smysl pro humor a je schopen dělat si legraci i sám ze sebe – ovšem jen za podmínky, že humor posiluje jeho oblibu a vážnost v očích lidu...
Prezident Zeman se naučil využívat lánský zámek tak, jako nikdo z jeho předchůdců, samotného T. G. Masaryka nevyjímaje (ten, jak známo, jmenoval ministry i v čase španělské chřipky zcela bez kukaně – ovšem to není Masarykova zásluha, protože epidemiologie tehdy byla ještě v plenkách). Ale dost, pryč od akvária.
Před zámek. Jestli někdo představuje v chystané Fialově vládě kontinuitu s mocí a stylem předchozího kabinetu, je to chystaný ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Ten vykročil od prezidenta (patrně rozehřátý chválou, jakou si tam vyslechl – ?), u zámecké brány se postavil před mikrofony a vystřihl tak odporný útok na ty novináře, kteří si dovolili informovat o jeho čachrech s veřejným majetkem v Brně, že by se za to nemusel stydět ani sám Andrej Babiš. Ani Miloš Zeman. Pavel Blažek je temná skvrna na Fialově vládě (ale už jsem o tom ve Skleněném kostele psal).
Ještě větší skvrnu představoval rodák z Českého Těšína a starosta Dolních Břežan ve Středočeském kraji Věslav Michalík, kterého naštěstí strana Starostové a nezávislí dokázala z nominace na ministra stáhnout. Tento politik jako by do současné vlády zabloudil přímo z babišovských kuloárů – o obraz a důvěryhodnost Fialovy vlády (jíž nepokrytě fandím) jsem se začal bát ve chvíli, kdy Michalík svoje kšefty přes podivnou společnost na Kypru začal hájit tím, že majitelkou té firmy na Kypru je přece jeho manželka; místo dalšího ohlášeného vysvětlování avšak naštěstí přišla rezignace na nominaci na ministerský post. No aspoň že tak.
Věslav Michalík se aspoň bude moct věnovat jinému svému průšvihu, a ten má „doma“ v Dolních Břežanech. Na jejich katastru leží někdejší keltské oppidum Závist, archeologická památka i přírodní lokalita evropského významu a oblíbený výletní cíl Středočechů i Pražanů. Aby se lidé v přírodě cítili ještě lépe, chce radnice hradiště zalít velkými plochami různobarevně kolorovaných (!) betonů a zasypat kamennou drtí (snad asi takovou, jaká se někde sype na hroby). To vše radnice schválila nejen bez zbytečných, zdržujících debat s veřejností (i v tom člověk cítí babišovský duch), ale i bez řádného výběrového řízení! Prostě – jde o kšeft a „užitečně“ vynaložené obecní peníze. Téměř k slzám mě přitom rozesmál – jinak vynikající – architekt Josef Pleskot, autor návrhu, když betonové orgie na Závisti hájil tím, že Keltové sami sice beton neužívali, ale v jejich době jej již znali Římané – a Keltové o tom jistě věděli! Tak co nestihli středočeští Galové, dokončí za ně Pleskot s Michalíkem! Naštěstí ještě nic není definitivně rozhodnuto.