V Poslanecké sněmovně leží teď na stole – ve druhém čtení – vládní úsporný balíček; nepříjemný skoro pro každého, ale představující přitom jen nezbytné minimum odpovědnosti vůči veřejným financím a celému fungování společnosti. Která, lidsky i ekonomicky, viditelně klesá a upadá.
Ve sněmovně se jednalo (řečnilo) 19 hodin, než byla schůze sněmovny vůbec zahájena a balíček se začal probírat.
Připomenu jen známé skutečnosti (připadá mi ale, že je plno lidí nezná).
Takže: než může schůze sněmovny vůbec začít, musí se nejdřív schválit její program, což by měla být formalita na pár minut. Kdyby se program neschválil, což se nejednou stalo, hlavně po svolání mimořádných schůzí, schůze se nekoná. Před zahájením (nebo nezahájením) schůze mohou vystupovat – bez časového limitu – k programu schůze a vlastně k čemukoli jen poslanci s přednostním právem (předsedové stran, předsedové klubů a také ministři); vždy, když jde o něco důležitého, lídři opozice toto své právo bohatě využívají a mluví: Andrej Babiš včera vydržel řečňovat šest hodin (předseda SPD Tomio Okamura, tentokrát slabý výkon, dvě hodiny). Někdy se říká, že poslanci opozice chtějí oddálit přijetí vládních návrhů: ale oddálí je přece jen o několik hodin, nanejvýše dnů, nemá to smysl. Smysl to má v tom, že se potrápí vláda, než uplatní svoji sněmovní většinu, vzešlou z demokratických voleb, a odhlasuje (a to po debatě taky plné obstrukcí), co odhlasovat chce…
Není myslím nikdo, kdo by vydržel sledovat celé ty hodiny, kdy se mlátí prázdná sláma, až na popel, až na prach, ale mohu říct, že Andrej Babiš od sněmovního řečnického pultíku hlavně šířil zlo, zlobu, nenávist, spílal ministrům a celé vládě.
Jistě, někdy mohlo být jeho vystoupení úsměvné (kladu si otázku, zda by se Andrej Babiš uživil i jako komik – ale ne, myslím, že ne, neuživil), třeba když předseda nejsilnější politické strany v zemi předvedl úžasný product placement, se kterým exceloval už ve své show na internetu, postavil před sněmovnu plastovou láhev coca-coly a odsoudil skutečnost, že víčko je nyní k pevně připojeno k láhvi; někdy mi připadá, že přes všechny své úspěchy v politice, jak je vyjadřují rostoucí preference jeho hnutí v průzkumech, Babiš hloupne, že mu odcházejí duševní síly.
Děsí mě, že bude zase vládnout, nevidím cestu a okolnosti, jak by se mohl po příštích sněmovních volbách nevrátit do Strakovy akademie, a po zkušenosti z opozice při své povaze bude vládnout určitě hůř než předtím.
Někdy mi tento národ připadá jako sebevrah.