Glosy a komentáře

Už zazněly i odkazy na společnost Státu Izrael, kde lidé žijí, baví se, chodí do zaměstnání, obchodují, píši romány, koupou se na pláži, pracují ve špičkových vědeckých laboratořích, vychovávají děti, modlí se k Bohu – a při tom všem žijí ne v nějakém hypotetickém, teoretickém, vzdáleném, ale stále ve velice blízkém teroristickém ohrožení, ať již únosem syna, výbuchem bomby, náhle tasenou dýkou v ruce ženy středních let či dopadem rakety na střechu rodinného domu... Čeká nás podobný způsob života?

Myslím na Andreje Babiše, druhého nejbohatšího Čecha – a vlastně vůbec nejbohatšího, vezmeme-li v úvahu, jak může manipulovat se státním rozpočtem. Podle rozpočtu na rok 2016 (o jehož schválení nikdo nepochybuje) má přibýt více než 13 000 nových státních zaměstnanců, z toho tisíc přijme republika navíc k těm stávajícím jen na to, aby zvládali příval utečenců. Kolik uprchlíků asi připadne na jednoho nového zaměstnance státu?

Je to smutný pohled na zástup poutníků v dešti, vzdálených stovky kilometrů od domova, který však už nemají. Poutníků bez jasného a pevného cíle, hledajících jen místo, kde by mohli normálně žít. Vidím lidi, nikoliv muslimy, vidím lidi, ne Araby. Lidi. A je otřesný pohled na malé děti capající statečně blátem se svými rodiči. Vidím lidi, kteří v noci nespali nebo jen na kraji silnice při teplotách okolo nuly. A je smutný pohled na ty, kdo tváří v tvář utrpení svých bližních hovoří o zločinech extrémního islámu, jež jsou samozřejmě otřesné, ale jak souvisejí s těmito ubožáky, kteří nemají, kde by mohli hlavu složit? Kolik je mezi těmito utečenci teroristů? Troufnu si tvrdit, že nula. Teroristé nemrznou na krajích silnic; teroristé sedí v křeslech prezidentských paláců. A když se chtějí dostat do Evropy, nepřicházejí pěšky, letí letadlem byznys třídou.

Počítám-li dobře, dva dny po 720 ozbrojencích, to je 1440 dnů ve službě (dnů placených ze státního rozpočtu, dnů, které mají více než osm služebních hodin) děleno 7 rovná se 205,71 – tedy více než 205 dnů ve službě bylo třeba na zadržení jednoho přestupek páchajícího zločince, neozbrojeného zločince, sedícího vcelku poklidně, i když asi se strachem, v kupé rychlíku či v autě...