Celá generace amerických sociologů a analytiků by měla odejít do důchodu: vytrvale předpovídali, že s malým rozdílem zvítězí v klání o Bílý dům Hillary Clintonová, ale se zřetelným rozdílem vyhrál Donald Trump. Kdyby zvítězila Clintonová, bylo by to špatně – ale když zvítězil Donald Trump, je to tragédie; americký politický systém teď dostane příležitost předvést, jak se dokáže vyrovnat s prezidentem, jako je Trump.
V průběhu celého procesu primárek a předvolební kampaně, procesu zcela úžasného, protože umožňuje uchazečům o nejvyšší post předvést opravdu všechny své dobré i špatné vlohy, jsem Donalda Trumpa stále víc viděl jako tu horší volbu. Radovat se teď může ruský prezident Vladimir Putin, jehož hackeři s velkou pravděpodobností pracovali, naštěstí ne moc úspěšně, po celou kampaň na Trumpově straně; hrozba, že Trump poplivá mezinárodní právo a uzná ruskou anexi Krymu, je reálná. Radovat se může severokorejský diktátor Kim Čong-un, kterého by Donald Trump chtěl přijmout v Bílém domě, i když by pro něj prý neuspořádal recepci. Důvod k obavám má naopak Evropa, i když Trump od výroků o zbytečnosti NATO pronesených v červenci během podzimu postupně ustupoval. (Pravdu má, v daném případě, český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, když v průběhu kampaně, než zaujal vůči zvolenému prezidentovi korektní diplomatické stanovisko, na adresu Donalda Trumpa připomněl, že ve dvacátém století Amerika dvakrát Evropu opustila – a pak se do ní, s daleko většími náklady i ztrátami, musela vracet.) Z hlediska mezinárodní politiky vidím zvolení Donalda Trumpa jako nebezpečí s nepředvídatelnými následky.
A pokud se z Trumpova zvolení radují někteří američtí křesťané, chtěl bych jim připomenout, že v projevu po zvolení Trump poděkoval své soupeřce za práci pro Ameriku (tu práci, kterou po celou kampaň odmítal a dehonestoval), děkoval svým rodičům a sourozencům, své současné manželce a dětem ze všech svých manželství (ne už bývalým ženám), moc hezky a dlouze pak děkoval řadě spolupracovníků, ale vůbec se nezmínilo o Bohu – ačkoli děkovat Bohu v takovéto situaci patří k americké tradici; Donald Trump není organizovaným členem žádné církve. Boha se letmo dotkl jen zvolený viceprezident Mike Pence (který dokonce uvedl, že svůj úřad přijímá s hlubokou pokorou, deeply humble – pokora ovšem není slovo ze slovníku Donalda Trumpa). Za Trumpa asi budou plynout menší či dokonce žádné příspěvky z federálního rozpočtu na potratové programy ve světě, ale pokud někdo z křesťanů očekává, že Trump, jelikož je – podle svých slov – „pro život“, skutečně omezí potraty v USA, změní složení Nejvyššího soudu a zamezí svatbám lidí stejného pohlaví, bude zklamán. Do ničeho takového Trump nepůjde – a také se o ničem takovém ve svém prvním projevu po zvolení ani slovíčkem nezmínil.
Donald Trump také samozřejmě nezačne stavět zeď na hranici s Mexikem, jak to slíbil, samozřejmě nezažaluje, jak rovněž slíbil (a byl by to velmi zajímavý proces!) herečku Selmu Hayekovou a další ženy za to, že jej – prý lživě – obvinily ze sexuálního obtěžování, nezačne chystat zákon, jak slíbil, kterým by zamezil vstup na území USA jednomu každému muslimovi, který tam v tuto chvíli není... Nevím, zda odvolá americký podpis pod klimatickou dohodou z Paříže či zruší severoamerickou celní unii – k tomu mi chybí potřebné odborné znalosti, abych to kvalifikovaně odhadl.
Zato si myslím, že se upřímně pokusí o vytváření nových pracovních míst, protože si je vědom, a ve svém povolebním projevu to náležitě zdůraznil, že jeho kampaň nebyla ani tak kampaň, jako spíš společenské hnutí, movement – hnutí těch, kdo jsou znevýhodnění, vyřazení z amerického snu a denně uráženi arogancí bohatých a mocných. I když je Trump velmi bohatý, jeho voliči velice dobře viděli, že má na svou kampaň od nejbohatších korporací daleko méně peněz než Clintonová; podle některých průzkumů Američané považují korupci moci za větší nebezpečí, než vlastní onemocnění anebo teroristický útok. A musím říct, že těmto průzkumům věřím.
Donald Trump se asi opravdu pokusí, a ve svém prvním povolebním projevu s tím skutečně začal, léčit, jak řekl, zranění způsobená předvolební kampaní: ovšem neměli bychom zapomenout, že tato zranění zavinil především on sám, protože on to byl, kdo vtiskl této předvolební kampani tak sprostý a agresivní ráz, jaký měla...
Ovšem vidět v Donaldu Trumpovi alternativu nebo dokonce řešení současné mravní krize Ameriky, je podle mě omyl. Všechny ty hodné a sympatické lidi, kteří v Trumpovi vidí, jako Čechoameričanky Eliška Hašková Coolidge či Olga Matušková, kohosi, kdo zařídí návrat k té staré dobré Americe, kde o všem ještě nerozhodovaly jen peníze a bezbřehý lidský cynismus a nekonečná byrokracie, bych přirovnal k těm u nás, kdo v roce 1946 uvěřili Klementu Gottwaldovi a jeho rétorice.
Donald Trump jistě nebude mít možnost zřizovat v Americe gulagy – ale sázím se 100 : 1, že kdyby takovou možnost měl, pokusil by se o to...