„Proč mlčíš? Měl bys o tom napsat ve Skleněném kostele!“ řekl mi kněz – jeden z nejobětavějších, jaké znám. „Napíšu,“ slíbil jsem.
„Přijď taky demonstrovat před divadlo,“ řekl mi jiný kněz, jeden z nejstatečnějších, jaké znám, kterého jsem, jistě ne náhodou, potkal na ulici; nesl veliký kříž s nápisem. „Já jsem před divadlem každý den tak zhruba od čtyř odpoledne,“ řekl.
„Před kterým divadlem?“ zeptal jsem se hloupě, protože jsem to nevěděl. „Husa na provázku, na Zelňáku.“ (V Brně, dodávám pro čtenáře Skleněného kostela.)
„Už dva tisíce lidí podepsalo petici proti té ohavnosti,“ informoval mě kněz. „Tu petici jsem podepsal taky,“ odpověděl jsem (možná k jeho překvapení, když jsem tak málo informovaný).
„Viděl jsem, že pod peticí přibyl i Váš podpis,“ obrátil se na mě autor petice, „napište prosím, proč jste ji podepsal, zveřejnil bych to na našem Facebooku.“ „Petici jsem podepsal,“ napsal jsem, „protože si myslím, že jsou věci, které se nemají dělat ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ – a to, co tak zranilo a pobouřilo křesťany, to, co má být předvedeno na divadle v rámci jednoho představení brněnského divadelního festivalu, patří mezi ně.“
Je to cosi tak hloupého, nespravedlivého, zlého, že to nechci ani jmenovat.
Mrzí mě, že divadelní kruhy, kde mám mnoho přátel a známých, a politická reprezentace města Brna projevily tak neuvěřitelné pohrdání city a názory svých křesťanských spoluobčanů: vůči jakékoliv jiné menšině by měly úplně jiné pochopení. Křesťané jsou sice mainstreamem tolerovaní (drží-li hubu ovšem, a to většinou drží), ale rozhodně nejsou bráni jako rovnoprávní. I proto jsem podepsal petici.
„Ale nemohu,“ napsal jsem jejímu organizátorovi, „o předmětu petice veřejně diskutovat, protože o něm vím příliš málo. A nevím-li vše, co mohu s vynaložením rozumné míry práce a úsilí zjistit, neměl bych se k jakékoli věci vyjadřovat.“
Nevím nic o dotyčném představení, nevím nic o jeho autorech. Trpěl bych při takové rešerši jako zvíře. Když mi bylo řečeno, že inkriminované představení přichází z bývalé Jugoslávie, napadlo mě, že právě tam se v devadesátých letech křesťané dopustili těch nejhorších zločinů, horších než muslimové. Mladićova soldateska organizovala masové znásilňování muslimských žen, a protože církev, samozřejmě i ta pravoslavná, tvoří mystické tělo Kristovo, vlastně tak křesťané udělali z Krista někoho, kdo... Ale nechci s autory polemizovat, nechci je omlouvat, nechci je ani odsuzovat, protože o jejich představení nevím nic, vím jen, že jsou věci, které se na jevišti nemají předvádět ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. A vím, že pokud něčí „umění“ hanobí nevinného člověka – jakým byl a je především a na prvním místě Pán Ježíš Kristus – už to není umění; vím, že pokud něčí „umění“ uráží a ponižuje nějakou skupinu obyvatel, není to umění, nýbrž zlo.
Proto jsem podepsal petici; proto přijdu demonstrovat před divadlo, aniž bych sestupoval do stoky, ve které se rodí takováto představení, a ničil svou víru i duši tím, že bych si o něm zjišťoval další informace.