Britský princ Harry si vzal za ženu americkou herečku Meghan Markle.
Můj komentář. S pohledem doleva: monarchie má být. Moderní evropská monarchie není alternativou demokracie, ale utvrzením demokracie. Mýlí se, kdo, z jakýchkoli důvodů, říká že ne (například když francouzský prezident Macron hovoří o „republikánských ctnostech“ – nic takového neexistuje). Za druhé, s pohledem doprava: moderní evropská monarchie není strážcem tradičních morálních hodnot (jak říkají například někteří katoličtí ultrakonzervativci) – moderní monarchie je nanejvýš opatrný distributor těch tradic a morálních hodnot, při jejichž distribuci nenarazí. Smyslem moderní evropské monarchie je krása a poezie a to jsou, věřte mi, nebo ne, pro život důležité hodnoty – v politice zejména.
Vladimir Putin si přichází pro převzetí prezidentského úřadu zlacenými carskými sály; Andrej Babiš pořádá před volbami „královskou svatbu“ s dámou, se kterou už roky žije na hromádce. Je to trapné.
Britská královská svatba je naproti tomu pravá, tradice jsou skutečné, ceremoniál dokonalý, radost diváků opravdová a člověk se na to může s potěšením podívat v televizi. Proč by se nepodíval? Je to krásné. A během samotného obřadu zmlknou i hlasy komentátorů ve studiu.

Ti lidé nežili v tradicích, žili v módě (cituji volně), napsal v jedné své detektivce o smyšlené britské šlechtické rodině moudrý Gilbert K. Chesterton – samozřejmě stoupenec šlechty a monarchie – byli to bojovníci ve středověku a dandyové v minulém století...
Ale právě v tom je jejich síla. Opouštění tradic je v něčem dobré a v něčem příšerné – a britská monarchie jde ve všem se svým lidem. Velkolepá „kaple“, nádherný středověký hrad, úžasné uniformy, náboženský obřad, kočár, bílí koně. Ženich ve slavnostní uniformě, typický anglický aristokrat, který jako by vystoupil ze staré rytiny. Ale nevěsta není běloška, nýbrž mulatka. Otec ženicha, následník trůnu, zcela podle tradice nabídne při odchodu rámě matce nevěsty, vede neurozenou černošku, černou úplně – a nikomu to nevadí, rasismus skončil a to je výborné.
Při obřadu si snoubenci slíbili před arcibiskupem věrnost a lásku, dokud je smrt nerozdělí. Jenže jaksi nevěsta slibovala něco podobného už jednou. Rozvedená žena dnes není problém jako ještě ve třicátých letech – a to je tragédie: slibů na celý život se dnes dá nasekat, kolik kdo chce.
Kázání pronesl episkopální biskup z Ameriky; temperament, gesta a vtípky, jako v černošském kostele někde v Alabamě: proč ne? Proč ne právě pod gotickým žebrovím a vlajkami rytířů Podvazkového řádu? Ano, stokrát že ano – jenže. Jenže Michael Goury je spíš mediální hvězda než autentický apoštol Ježíše Krista (ani se mi nechce rozebírat jeho názory). Ovšem přinesl další fazetu tolerance: s velikou úctou v kázání v britském královském prostředí citoval katolického autora, kněze a jezuitu... Ale katolická manželka v britské královské rodině, to by byl pro mnoho poddaných pořád ještě šok: proto Meghan Markle bez problémů přestoupila od katolické k anglikánské církvi.

Monarchie má být. Kdyby se u nás konalo referendum (jako že se za těch sto let nikdy nekonalo), jestli království, anebo republiku, hlasoval bych pro monarchii, a to kvůli její kráse, ne kvůli hodnotám.
Krása zlidšťuje, krása těší. Díval jsem se na architekturu a pak na sluncem zalitý park, nemohl jsem spustit oči z očí nevěsty, stále jaksi (jak to říct?) šťastné i udivené, líbily se mi róby i klobouky dam i uniformy jednotek, dojem vzácnosti a výjimečnosti – ale dole na obrazovce běžel v pásce titulků ten svět, ve kterém žijeme, občas jsem na něj vrhl pohled: z KLDR se podařilo uniknout dvěma mužům; EU slíbila Íránu zachování jaderné dohody; aliance šíitského duchovního Sadra vyhrála volby v Iráku; při včerejší letecké havárii v Havaně zahynulo 107 cestujících; útok na stadionu v Afghánistánu způsobil smrt nejméně 8 lidem; sedmnáctiletý střelec na střední škole v Texasu zabil 10 osob; Tvrdík potvrdil, že CITIC dluh CEFC nesplatila, zabránily tomu podle něj kroky J&T...
Ale tady se dva lidi brali a byli šťastní, protože brát se a být šťastný je normální. Tady se nahlas říkalo něco tak odvážného, jako že manželství je od Boha. Tady jedna americká feministka našla svého prince. Modlil se otčenáš a televize to přenášela. Vše ostatní putovalo dnes do podtitulku.
V románu Konec dobrodružství, který se odehrává ve válečném Londýně, má anglický autor Graham Greene kratičký odstavec o setkání lidí s královskou rodinou a o tom, jak to na hrdinu knihy zapůsobilo: nebyli to vojevůdci ani politici, byla to jenom rodina.
Jsem pro monarchii.