Pro svůj mimořádný volební sjezd si KDU-ČSL vybrala netradiční místo: hotel Ambassador na pražském Václavském náměstí. A režie přenosů České televize nabízela častěji celkový pohled do sálu než při jiných stranických sjezdech: atmosféra jasně nasvícené pozdně secesní pražské architektury, výrazu životního stylu bohaté české buržoazie krátce před první světovou válkou, má pro nás dnes téměř neodolatelné kouzlo (rozhodně větší než neurčité příšeří modrých světel v modernějším sále, který pro svůj sjezd zvolila ODS).
Důvodem svolání mimořádného sjezdu bylo, že z pozice předsedy odstoupil Marek Výborný, který se, jak známo, po nečekané smrti své ženy chce věnovat především výchově dětí. Před deseti měsíci se na brněnském sjezdu vybíralo ze tří předsednických kandidátů – nyní se o funkci předsedy přihlásili dva, které tehdy Marek Výborný porazil, Marian Jurečka a Jan Bartošek. Ale ještě před nimi europoslanec Tomáš Zdechovský.
Nevím, proč se Týdeník Echo změnil v stranického agitátora a věnoval právě Tomáši Zdechovskému (v č. 4) jako jedinému (!) ze všech tří uchazečů velký čtyřstránkový rozhovor a celostránkovou fotografii (na které se Zdechovský tváří, jako by se už fotil pro prezidentský portrét na stěny tříd a kanceláří); „Lidovci potřebují ranaře,“ hlásal titulek; skutečně právě lidovci protřebují ranaře? Rozhovor to byl jistě zajímavý – ale jeho zveřejnění těsně před sjezdem bylo neprofesionální. Tomáš Zdechovský ale nakonec svoji kandidaturu stáhl – pravděpodobnou prohru v hlasování o předsedu vyhandloval za jistotu postu místopředsedy.
Přímo na sjezdu se o kandidaturu přihlásil ještě Jan Horníček, místopředseda okresní organizace v Rychnově nad Kněžnou. Ve svém projevu zdůraznil, že za předsedu zvolen nebude, protože delegáti nemají proč volit neznámého inženýra z venkova, kterému „čouhá sláma z bot“ – smyslem jeho projevu bylo upozornit na téma ekologie a globální klimatické změny – a byl úspěšný: jak jinak by dosáhl toho, aby mohl pronést souvislý několikaminutový projev v celostátní televizi a poskytnout několik interview významným deníkům? A snad – to se ovšem nedá změřit – přispěl i k tomu, že se ekologické téma výrazněji projevilo v programu strany. Jan Horníček měl ovšem svůj projev dobře připravený a promyšlený. Nepostrádal sociální rozměr: při budoucí katastrofě, která nám hrozí, se spíše zachrání ti bohatí, jak uvedl, tak jako z cestujících první třídy na Titaniku se zachránily dvě třetiny cestujících, zatímco z těch ve třetí třídě jen čtvrtina... A apel byl promyšlený i politicky: KDU-ČSL se podle jeho slov musí odlišit od jiných opozičních stran – jinak nikdo nebude mít důvod lidovce, „černoprdelníky“, jak řekl, volit. „Už dávno taky nejsme konfesní strana,“ zaznělo v jeho projevu, „echt katolíci volí Trikolóru nebo SPD“ (k tomu bych dodal, že to možná platí v Čechách, ale určitě ne v tradičních lidoveckých regionech na východní Moravě; tam se ještě členství v KDU-ČSL bere leckde jako věc víry...). Jan Horníček obdržel 11 ze 357 odevzdaných platných hlasů (3 procenta). Svědčí to o ukázněnosti lidoveckých delegátů: v nějaké jiné straně by takovýto nezávislý, v podstatě protestní kandidát získal hlasů víc: už jenom proto, že by se našlo více delegátů, kteří by takto chtěli vzkázat vážným kandidátům, ať si o sobě tolik nemyslí...
Projevy Mariana Jurečky (38 let, pět synů; v letech 2014–2017 ministr zemědělství) a Jana Bartoška (48 let, dva synové, v současnosti předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL) si byly – aspoň v mých očích – dost podobné: burcování k důvěře ve vlastní síly KDU-ČSL (jistě potřebné, když se strana v průzkumech volitelnosti potácí okolo pěti procent), zdůrazňování rodiny – ale nic o tom, že jsme současníky děsivého jevu redefinice rodiny jako svazku muže a ženy, dostupnost bydlení, porce ekologie – a malá ochota k předvolebnímu spojení s jinými opozičními stranami (radost pro Andreje Babiše). Slova o hodnotách, ale až úzkostlivá snaha vyhnout se čemukoliv duchovnímu, i pozdrav „zdař bůh“ v závěru projevu jsem zřetelně cítil tak, jak ho píšu, tedy s malým b – bůh jako citoslovce. Jan Bartošek, od povahy spíše introvert, se snažil o dramatický projev, velká gesta a „lidové“ vtípky („Zažil jsem mnoho zabijaček, ale ze všech jsem vyšel jako vítěz, protože vím, kam píchnout.“). Marian Jurečka byl především konkrétnější ve svých slibech – snad proto nakonec vyhrál (205 hlasů z 357, což je 56 procent). Ale zabývat se přednesenými sliby nemá velký smysl – ukáže se, co z nich dojde naplnění.
Post první místopředsedkyně KDU-ČSL obhájila senátorka Šárka Jelínková (268 z 368 hlasů), řadovými místopředsedy se stali neúspěšní kandidáti na předsedu Jan Bartošek (275 hlasů) a Tomáš Zdechovský (238 hlasů), náměstek brněnské primátorky Petr Hladík (241 hlasů) a poslanec Ondřej Benešík, bývalý starosta obce Strání na Uherskohradišťsku (212 hlasů).