Měla teď výročí, ta paradoxní žena, spojující v sobě tolik protikladných vlastností; ale kvůli tomu o ní nepíši: užívám její jméno jen jako svého druhu symbol. To její pohádky, z národa vzaté a v národě hluboce zažité, mi teď zase, jako už v minulosti tolikrát, bránily, abych napsal něco o současném dění.

Ombudsman Stanislav Křeček, navržený prezidentem Milošem Zemanem, který už skoro nic dobrého ani neříká, ani nenavrhuje, a na druhé straně aktivisté, aktivně dřepící na schodišti do budovy okresního výboru KSČ Brno-venkov, pardon teď budovy Kanceláře veřejného ochránce práv, a bránící Křečkovi ve vstupu do úřadu – kdo má pravdu? Na čí stranu se mám postavit? Paní Boženo Němcová, kdo je princ Bajaja a kdo je sedmihlavá saň?

Máme v sobě hluboce zažité, že nastane-li spor, někdo musí mít pravdu, a někdo ne. Cítíme přímo pudovou potřebu zaujmout stanovisko, postavit se na nějakou stranu. A čím je spor zásadnější, vážnější a vyhrocenější, tím mohutnější je v nás takováto potřeba jasného stanoviska.

Jenže žijeme v době, kdy přibývá konfliktů, i vážných a vyhrocených, kdy dvě strany, vážné a odhodlané, mají pravdu každá tak plus minus napůl – a je čím dál těžší to rozplést a zaujmout jednoznačný postoj.

Obsazení schodiště a bránění ve vstupu do budov... Jistě není možné úplně odsoudit metody obstrukce a veřejného odporu, někdy jsou potřebné – ale tady? Ano, nebo ne?

Člověk může strávit hromadu času studiem vyjádření Stanislava Křečka – a nedobere se jasného soudu: v něčem je tento pán až nečekaně rozumný, a odvážný, aby se jinde projevil jako živoucí fosilie komunistického režimu (něco jako latimérie podivná) a jinde zas jako jakýsi malý skrofašounek; a člověk nakonec zaklapne laptop a svěří celého Křečka Božímu milosrdenství, aniž by byl s to udělat si na něj jednoznačný názor; co zůstane, je jen pocit zbytečně ztraceného času.

A Jakub Patočka a s ním spojení protestující? Opět směs názorů a postojů, takových, za které bych byl ochoten jít i na barikády – a zase takových, proti kterým bych byl ochoten jít na barikády...

Žijeme v době, kdy přibývá sporů, ve kterých proti sobě nestojí princ Bajaja a drak, ale dva sedmihlaví draci – a je naší morální povinností nezaujmout stanovisko na podporu ani jednoho, ani druhého. Ovšem pro nás, čtenáře Boženy Němcové, je to velmi těžké.