Člověka napadají nejrůznější věci. Člověku jistě zatrne při zprávách o hrůzách, kterých se dopouštějí v Izraeli bojovníci Hamásu.
Ale kolik z nás si opravdu, skutečně, položí otázku Proč? Proč jsou takoví, proč to dělají – jako bychom si všichni, zodpovědní i bezvýznamní, odpovídali dětsky: protože proto – prostě proto, že jsou takoví…
Ale co se musí stát, aby se lidská bytost nadaná nesmrtelnou duší, stvořená k Božímu obrazu, změnila v monstrum schopné takovýchto zločinů?
A další otázka: stále častěji dnes zaznívá, že situace na mezi Židy a Palestinci nemá řešení, že prostě nemá řešení. Jak může něco – nemít řešení? Snad jenom v matematice a přírodních vědách jsou problémy, které nemají řešení. Ale mezi lidmi se věci nakonec vždycky vyřeší, když ne rozumně, tak násilím. Jako když spor mezi Armény a Ázery v Náhorním Karabachu právě teď před našima očima, ale mimo střed naší pozornosti, končí definitivním vyhnáním Arménů z jejich domovů. Nebo jako když se neřešitelné vztahy mezi Čechy a Němci v českých zemích nakonec vyřešily násilným vyhnáním tří a půl milionu Němců z území, kde žili po staletí. Dnes jsou prakticky všichni Němci z českých zemí už po dvě nebo po tři generace pryč – a představitelé obou národů se vzájemně ujišťují, že vztahy Česka a Německa jsou tak dobré, jak nikdy v minulosti; vyhnaní Němci a jejich potomci do Česka dnes běžně jezdí – a opravují kostely ve vylidněných územích... Česká ekonomika žije z německé ekonomiky a čeští pracovníci udržují v chodu některá odvětví v německém blízkém pohraničí, přibývá smíšených manželství. Po staletí doutnající a krvavými střety propukající problém je vyřešen: problém dnes není. Ovšem za cenu bezbřehého utrpení. Skutečně nebylo jiné řešení?
Na to vše myslím, když v těchto dnech sleduji záběry z války mezi Hamásem a Židy.